Článek
Dva měsíce jste byl bez fotbalu kvůli vážnému svalovému zranění. Trpěl jste víc tím, že jste nemohl hrát, nebo tím, jak Werder klesal ke dnu tabulky?
Obojím. Když nemůžete mužstvu pomoci a vidíte, jak se propadá, je to hodně nepříjemný pocit. Když mi lékaři dali zelenou a začal jsem trénovat s mužstvem, bylo mi líp. Na zápas v Lipsku jsem se moc těšil, i když to nebyl zrovna soupeř, na kterém bychom se měli chytit. Byli lepší. My se ale musíme prát s každým.
Šéf Werderu Frank Baumann po domácí prohře s Unionem Berlín kritizoval přístup některých hráčů a doslova řekl, že právě vy mužstvu hodně chybíte, ale sám ho z potíží vytáhnout nemůžete, musí pomoci všichni. Těší taková slova od šéfa?
Neslyšel jsem to, v těchto smutných časech je i lepší nečíst noviny. Rozhodně se v nich nepíší věci, které by nám psychicky pomohly. Upřímně, neřeším to, i když pokud tohle opravdu řekl, je to pro mne zavazující. Ale vždycky jsem se snažil mužstvu na hřišti co nejvíc pomoci, a to platí samozřejmě v této době mnohonásobně.
Šéf klubu také řekl, že s hráči o problému mluví. Řešení musejí ale hledat všichni...
To je pravda. Zkoušíme všechno možné, i minisoustředění před zápasy. Svůj přístup k situaci si musí ale každý hráč sám srovnat v hlavě.
Kde vy osobně vidíte důvody propadu Brém až na sestupové příčky?
Těch faktorů je hodně. Od začátku nebyla tahle sezona z našeho pohledu příznivá. Provází nás celou dobu hodně zranění. Když nepřicházely výsledky, dostali jsme se do začarovaného kruhu. Klesala víra ve vlastní síly, a to se dál podepisovalo na hře, špatných výkonech a zejména ztrátách se soupeři, které jsme měli porážet. K těm patřil právě i Union. Na začátku jara jsme sice zvládli zápas v Düsseldorfu, ale pak znovu přišel zmar. Těch drahocenných bodů jsme poztráceli strašně moc. Pět porážek v řadě, to je ubíjející.
Jak z toho ven?
Především se neohlížet. Ztracené body nám nikdo nevrátí. Máme před sebou ještě jedenáct zápasů a v nich musíme zamakat na víc než sto procent a bundesligu zachránit. Tahle sezona už zůstane nepovedená, ale nesmíme teď nic vzdát.
Takže nikdo v klubu si nepřipouští možnost sestupu?
V žádném případě! To by byl konec. Každý si ale uvědomuje vážnost situace, v níž jsme se ocitli. Fotbal je týmový sport, proto je nejpodstatnější, aby každý teď udělal pro záchranu maximum. Osobní ega musí stranou. Nejsme roboti, ale lidé, každý je jiný, jinak se pere se situací, ale nevidím kolem sebe jediného člověka, který by podléhal malomyslnosti. Věřím, že sílu k záchraně v sobě najdeme.