Článek
V prvním kole v Augsburgu jste svůj druhý gól v zápase přidal z penalty v čase 90.+7 na 4:4. Nebývá zvykem, aby si nováček vzal míč v tak těžké chvíli.
Byli jsme napsaní tři, jeden z nás už nebyl na hřišti. Hned, jak se pískla, jsem věděl, že na ni půjdu. Jen jsem se zeptal druhého určeného Juliana Weigla, jestli je to v pořádku. Podal mi balon a řekl, abych šel…
Vnímal jste důležitost situace, že jde o další klíčový krok v kariéře?
Samozřejmě. Záleželo, jak mě budou vnímat fanoušci. Kdybych neproměnil, asi bychom se nebavili, že to byl nějaký kvalitní přestup. Dostal bych to pořádně sežrat. Byl jsem si toho plně vědom, ale odehrál jsem dobrý zápas a věřil si. Až po zápase si člověk sedne v kabině a adrenalin z něj opadne. Říkal jsem si, že kdybych to nedal, můžu si sbalit tašku a letět nazpátek… Na hřišti na to ale není čas. Tam se soustředím na fotbal, abych dokázal, že jsem si Gladbach vydřel, že si ho zasloužím.
Jaký byl víkendový zápas s takovým gigantem, jakým je Bayern?
Upřímně jsem si připadal jako atlet na kolotoči. Běhal jsem tam mezi pěti hráči… Nečekal jsem, že budeme tak zalezlí. V plánu bylo větší napadání, ale oni mají takovou kvalitu, že vám to nedovolí.
Václav Černý věří, že na zářijovém reprezentačním srazu naváže na své výkony z toho červnového, kdy dal dva gólyVideo: Sport.cz
V březnu gól hned při debutu v reprezentaci, květen narození dítěte, mistrovský titul se Spartou, pak velký přestup a gólové hody. Životní rok?
Určitě. Ani ne tak kvůli fotbalu, ale že se mi narodila dcerka. Rodina je důležitější než fotbal. Ale vždycky budu na letošní rok vzpomínat. Samozřejmě i fotbalově, těžko se mu bude něco vyrovnávat.
Jak se v Německu perou s vaším příjmením?
Myslím, že už v pořádku. Občas se ještě někdo zeptá na výslovnost, ale je to lepší než před měsícem. Udělali jsme vtipné video na instagramu, tam si to mohli pustit a naučit se. Používají i přezdívku Cvane, ale nejvíc Tomáš, to jde všem.
Jak se sžíváte s prostředím v Německu mimo fotbal?
Našli jsme si vlastní bydlení, pěkný baráček na vesnici, kde žije pár důchodců. Máme klid, nikoho tam nezajímáme, což je ideální. Máme dcerku, pejska, pro rodinný život ideální. V kabině si člověk těžko získává kamarády, ne jako u nás, pak je člověk fixovaný na jednu osobu, se kterou žije. To je těžší, ale už se začínáme socializovat.
Zázemí ve Feyenoordu? Oproti Česku jiný svět, říká Ondřej Lingr. S adaptací mu hodně pomáhá nedávný rival ze SpartyVideo: Sport.cz
Jak taková socializace vypadá…?
Přemlouvám spoluhráče, aby s námi někam chodili. Musím říct, že právě Julian Weigl, frajer, který hrál za Dortmund a reprezentaci, skvělý hráč, mě jako první pozval domů na oběd. Měl jsem z něj velký respekt, ale tím mi strašně pomohl a všechno ze mě shodil.
Jaké jsou zvyklosti při uvítání nováčků?
Na soustředění je povinné zpívání v angličtině. Takže každý hráč, i ten, co neumí, což byl třeba Franck Honorat, který neumí ani slovo anglicky, musel v angličtině zpívat. To bylo velké pobaveníčko… Já si vybral Impossible - a sklidil jsem velký potlesk.
Býval jste považován za hráče, který chce všechno hned, je netrpělivý. Nabral jste s léty pokoru?
Byl jsem ambiciozní, tak jsem vychovaný. Plno lidí píše, jak nemám pokoru. Ve finále z těch, co to napíšou, mě zná nula procent… Nikdo se mě nezeptá, co mám za sebou v životě, proč jsem takový na hřišti. To by bylo na dlouhé povídání. Je jednoduché ukázat prstem, že se nám nějaký hráč nelíbí, a pak ho natřít v novinách. Jako třeba teď Honzu Kuchtu. To je strašně jednoduché, ale koho zajímá, jaký člověk je, co zažil, co umí. Nikoho. Co si někteří lidé v dnešní době dovolí napsat, je hnus.
Neberete tedy Německo z tohoto pohledu jako úplně nový začátek?
Kdepak, v Německu nejsou izolovaní, tam se dostalo všechno. I to, co bych nechtěl. Už se o tom nechci vůbec bavit. Byla to věc, kterou jsme museli řešit.
