Podruhé už bych to nechtěl zažít. Pavlenka o návratu do bundesligy, možném konci i reprezentaci

Minulý týden jste chytal proti Bayernu a Lipsku, na začátku sezony jste vyhráli v Dortmundu. Chyběly vám tyhle zápasy?

Rozhodně. Pozor, druhá bundesliga má taky kvalitu, nechci ji vůbec snižovat, ale člověk chce prostě nastupovat proti těm nejlepším.

I když na Bayernu dostanete šest gólů?

Nechtěli jsme na Bayern přijet jen bránit, ale hrát s nimi otevřený fotbal, protože jsme byli v tabulce v dobré situace. Měli jsme jednadvacet bodů a chtěli jsme vědět, jak na tom jsme. Záleželo na Bayernu, jestli bude mít dobrý, nebo špatný den. Bohužel měl ten dobrý.

Za stavu 1:1 jste chytil penaltu. Dokážete si takový moment užít?

V tu chvíli je to fajn, ale za deset minut už to bylo horší (Brémy po nich prohrávaly 1:4). Doufal jsem, že nám to pomůže, ale Bayern ukázal, že má obrovskou sílu. Každý v jeho týmu je fotbalová superstar. My máme v kádru plno mladých kluků, kteří zatím v bundeslize odehráli pár zápasů. Tohle pro ně byla cenná zkušenost.

Jak těžká pro vás byla uplynulá sezona? Měl jste zdravotní problémy, Brémy byly ve druhé lize.

Z osobního hlediska to byl nejtěžší rok v životě, podruhé už bych ho zažít nechtěl. Panovala nejistota kolem mého zdravotního stavu, nevěděl jsem, jestli budu vůbec pokračovat v kariéře. Poprvé v kariéře jsem hrál ve druhé lize a do toho jsme měli nějaké problémy v rodině. Jsem rád, že je vše za mnou a že si fotbal zase můžu užívat.

Bál jste se, že budete muset skončit s fotbalem?

Chodil jsem na různá vyšetření, a když lékaři asi třetí den nevěděli, co mi je a kde je problém, seděl jsem na hotelové terase. Ostatní kluci trénovali, já měl tablet v ruce a počítal jsem, co vše je potřeba zaplatit a s jakým rozpočtem bude rodina pracovat, když skončím kariéru. Uff, bylo to fakt nepříjemné a složité. Naštěstí další den se problém našel a mohl jsem ho řešit.

Myslel jste, že problém na noze souvisí se zraněním zad, které vás trápily, ale bylo to jinak, že?

Ano, ale víc bych to nechtěl rozvádět. Jsem rád, že se problém našel a vyvrátily se nejhorší scénáře.

Teď si vychutnáváte návrat Werderu mezi německou elitu. Předpokládám, že s dosavadním devátým místem v tabulce panuje spokojenost.

Ano, atmosféra je dobrá, všichni jsou rádi, že jsme uhráli už jednadvacet bodů. Myslím, že jich mohlo být i víc, protože některé zápasy, hlavně doma, jsme nezvládli herně ani výsledkově. Je třeba škoda, že jsme neuhráli nějaký bod v posledním zápase s Lipskem, i když to má výbornou formu a respektujeme jeho sílu. Myslím, že celkově panuje spokojenost. Doufám, že se takhle budeme prezentovat i na jaře.

Chcete odměnit fanoušky za věrnost a nepřipravit jim další velké zklamání, že?

Přesně tak. Máme pořád vyprodáno, neustále chodí dvaačtyřicet tisíc lidí a je jedno, v jaké soutěži hrajeme. Město fotbalem žije. I když Brémy v posledních letech procházejí těžší situací a nejsou momentálně týmem, který by hrál pravidelně evropské poháry nebo dokonce Ligu mistrů, pořád jsou jedním z nejtradičnějších klubů v Německu. Pro nás je hrozně důležité, že jsme zpátky v lize, a cítíme, že fanoušci jsou na nás hrdí, jak se momentálně prezentujeme.

V Brémách už působíte šestou sezonu. Cítíte, že vás tam lidé berou už jako ikonu Werderu?

Nevím, jestli jsem ikona. Ale cítím, že podpora fanoušků je obrovská. Moc si toho vážím.

Fanoušci ocenili, že jste zůstal v těžkých časech. Je to tak?

Jo. Dali mi to i najevo. Už mi řekli, že se řadím mezi brankářské legendy, které v klubu působily přede mnou. Byl jsem z toho dojatý.

Už několikrát se mluvilo, že byste mohl přestoupit. Kdy byl odchod z Brém nejblíž?

Nějaké takové momenty nastaly, ale nikdy jsem nechtěl za každou cenu odejít. V Brémách jsem spokojený.

Už máte taky na kontě 195 soutěžních zápasů za Brémy. Sledujete tyhle statistiky?

Už tolik? Věděl jsem, že mám kolem 150 startů v bundeslize, ale celkově číslo ne. Ovšem na tyhle statistiky nekoukám, děti doma mi k tomu ani nedají prostor (úsměv). Nicméně Werder je klub, ve kterém působím v kariéře nejdéle. Těší mě, že jsem součástí jeho historie, přítomnosti a snad i budoucnosti.

Jak budoucnost plánujete?

Smlouvu mám ještě na rok a půl, nechci předbíhat. Nevím, co nastane. Navíc už nekoukám jen sebe. Máme dvě malé děti, musím brát ohled i na rodinu.

V klubu nedělali problémy s uvolněním na tento reprezentační sraz?

Vůbec ne.

Co vůbec říkáte na to, že takhle po sezoně národní tým musí odehrát dva přípravné zápasy, i když nejede na mistrovství světa?

Bude to asi trošku jiné než obvykle. Ale tyhle zápasy jsou pro další kluky šancí ukázat se v reprezentaci. Ani jsem nevěděl, že tenhle termín není povinný. Byl jsem překvapený, kolik klubů odmítlo pustit své hráče. Ale máme šanci hrát za naše barvy, vždycky necháme na hřišti všechno.

Šance je to i pro vás, za národní mužstvo jste chytal naposledy loni v červnu. Pak jste se do ní vrátil až na předchozím srazu. Chyběla vám reprezentace?

Chyběla mi hlavně ta parta. Před rokem pro mě bylo těžké opouštět tým před mistrovstvím Evropy. Odjížděl jsem v slzách, ale věděl jsem, že to nemá cenu. Nebyl jsem schopný trénovat, natož jít do zápasu. Bylo to těžké a jsem rád, že minule už jsem byl zase s týmem, i když výsledkově zápasy nevyšly, jak jsme si představovali. Bohužel jsme spadli z elitní skupiny Ligy národů.

Minule proti Portugalsku a Švýcarsku jste nenastoupil. Slýcháte často, že je to zvláštní, když na rozdíl od kolegů chytáte bundesligu?

Jsem hlavně rád, že jsem se po roce vrátil do reprezentace. Před srazem jsem věděl, že bude chytat Vacloš (Tomáš Vaclík). Ani jsem nepočítal s tím, že bych do některého utkání nastoupil.

Ale Tomáš Vaclík musel během zápasu ve Švýcarsku střídat a do brány šel Jindřich Staněk. Nemrzelo vás to?

Člověk by si chtěl samozřejmě zahrát, ale trenéři se rozhodli, že pokud se něco stane, půjde do hry Jindra. Člověk to musí respektovat. Jsme jeden tým.

Na mistrovství světa český tým schází, jasným cílem teď bude postup na EURO, že?

Skupina je rozhodně hratelná, nemáme se na co vymlouvat. Nemůžeme mít jiný cíl než postup.