Článek
Co nyní prožíváte?
Bezpochyby obrovskou sportovní tragédii. Ještě před deseti koly by si tady asi nikdo nedokázal představit, že by se něco takového mohlo vůbec stát. Ale když člověk není schopný za deset zápasů ani jednou vyhrát, nemůže být pochyb, že bychom si to nezasloužili.
Kdy se sezona zlomila?
Už před rokem jsme se zachránili v poslední možné chvíli malým zázrakem. Ale jelikož pandemie klub citelně zasáhla, nebylo možné tým patřičně posílit, takže už předem bylo jasné, že půjde o velmi náročnou sezonu. Do 24. kola jsme ji měli relativně pod kontrolou, ale od té doby se to otočilo proti nám, u konkurentů tomu bylo naopak. Dostali jsme se do negativní spirály, ze které jsme se nedokázali vyhrabat. Krize nás trefila v nejhorší možný čas. Zázraky se holt tak často neopakují...
Co se vám honilo hlavou po závěrečném hvizdu, když jste se dozvěděl o výhře Kolína?
Prázdnota. Atmosféra na stadionu byla bez fanoušků jako na pohřbu, panovalo hrobové ticho. Nemyslím si však, že s nimi by to bylo jiné. Ani nemůžu říct, že by mě překvapilo, že Kolín dal v závěru gól, nečekal jsem, že by nad Schalke nevyhrál, což by nám ještě pomohlo. Zapadá to do celkové situace.
Jsou to pro vás nejhorší chvíle kariéry?
Ano, jde o největší zklamání mé kariéry. Je to velmi náročné a extrémně smutné vzhledem k tomu, jak jsem tady dlouho a jakou vazbu jsem si ke klubu a ke spoustě lidem v něm i ve městě vytvořil. Werderem tu žije celé město.
Jaká panovala na stadionu atmosféra v neděli den po sestupu?
V podstatě stejná jako po zápase. Velmi ponurá... Nepřál bych žádnému sportovci takové situace zažívat, ale nejsme první ani poslední. Bohužel i to patří ke sportu. V neděli jsme se rozloučili. Mluvilo se i o tom, co bude dál. Otazníků je hodně, protože není ani jasné, kdo bude trenérem. Na stadion se ještě jednou vrátím v pondělí, protože si musím vyklidit svůj foch. Za devět let jsem tam něco nastřádal a naráz bych to ani nepobral.
Nemůže sestup zviklat vaše rozhodnutí vrátit se domů?
Mé rozhodnutí platí, se sestupem nemá nic společného. Dané to bylo již na začátku sezony, že bude vzhledem k rodinné situaci a také pandemii poslední. Jen jsem to nechtěl v jejím průběhu pořád ventilovat, aby se to neomílalo pořád dokola.
Co vás teď čeká?
Pro změnu další stres kvůli stěhování do Liberce, odhlašování a na druhé straně přihlašování v Česku, nejrůznější zařizování. Potom si potřebuji dát určitě pár týdnů volno a doufám, že si dokážu odpočinout natolik, abych měl chuť a motivaci ještě hrát a vyhrávat. To mám sice pořád, ale je těžké o tom nyní mluvit. Prožívám nyní opravdu velké zklamání.
Nemáte teď o Brémy strach?
Spíše starost. Vím, jaká je tady kvůli pandemii finanční situace a vím, jaké tradiční kluby se teď ve druhé lize nachází. Kromě nás spadlo Schalke, je tam Hamburk a další tradiční kluby, takže vzhledem k finanční situaci bude složité dostat se hned zpátky, což by podle mě měl být hlavní cíl. Nepůjde opravdu o nic jednoduchého. Werder má jako tradiční klub svou hrdost a dosud nechtěl jít cestou žádných majoritních investorů, což je na jednu stranu hezké, ale o to je ta cesta potom těžší.
Tušíte, jestli v Brémách zůstane Jiří Pavlenka?
Nevím. Pavlas má před sebou evropský šampionát a uvidí se, co se tam stane. Pravdou však je, že Pavlas v této sezoně ukázal, že je jeden z top gólmanů bundesligy, i když to dopadlo tím nejhorším možný způsobem. Ale člověk sám vše nezachrání, záleží, jak fungují i další věci okolo.