Článek
Přípravné zápasy s Dánskem (v pátek 2:2) a dnes proti Německu jsou zrcadlem skutečných možností českého týmu. „Hráli jsme hodně přípravných utkání, ale nervozitu a napětí z velkých bitev nic nenahradí. Tohle je opravdu ostrý test. Odhalí, jak vysoko můžeme na šampionátu myslet," míní Petrák.
Za souboj s výběrem Německa, z něhož má respekt celá Evropa, je rád. „Většinu protihráčů znám. Beru to hodně prestižně," přiznává s úsměvem.
I přes složité začátky nedá na Norimberk dopustit. „Byl to děsný skok. Poprvé jsem bydlel sám. Z Prahy jsem byl zvyklý na život u rodičů, teď jsem si musel vařit, uklízet. Navíc jsem neuměl ani slovo německy," vzpomíná na období po přestupu ze Slavie. „Velký skok jsem prožil i z fotbalového hlediska. Tréninky byly hodně intenzivní, často jsme chodili do posilovny a cvičili s velkými zátěžemi. Kolikrát jsem si pak ani nemohl sednout na záchod. Jindy jsem zase přišel domů, padnul a spal," přiznává Petrák. „Dokonce jsem přibral čtyři kila, o což jsem se ve Slavii marně snažil. Všechno ale ve svalech."
V týmu má dva české parťáky
Ač do klubu přišel až v lednu letošního roku, po sestupu se zařadil mezi služebně starší borce. „Zůstalo nás asi jen šest z jarního kádru. Tým je úplně nový," vysvětluje Petrák. Pořád se však může v případě nouze obrátit na české spoluhráče. V lednu ho vítali Hloušek s Pekhartem, nyní jsou jeho parťáky Polák a Čelůstka. „Někteří kluci odešli kvůli sestupu, jiné nechtělo vedení. Já nic neřešil. Měl jsem platný kontrakt, pravidelně hrál," líčí Petrák.
Za deset měsíců v Norimberku poznal už čtyři trenéry. Naposledy došlo k rošádě během jeho nynějšího pobytu na reprezentačním srazu.
„Ve Slavii byly změny ještě častější, takže to pro mě není nic nového," bere situaci s nadhledem. „Jen doufám, že se dál udržím v sestavě, abych nepřišel o místo v kádru pro šampionát," potvrzuje Petrák, že červnové domácí mistrovství Evropy týmů do jednadvaceti let má pevně zaryté v paměti.
