Osmý v historii. Jubilant Kadeřábek o těžké sezoně, současné Spartě i Nagelsmannovi do Realu

Kadeřábek se rozpovídal kromě aktuální situace v klubu také o trenérovu Julianu Nagelsmannovi, který právě z Hoffenheimu vykročil do největšího evropského fotbalu. Řeč přišla samozřejmě i na aktuální Spartu či problémy, které Letenští na pozici pravého beka v posledních letech mají.

Co pro vás 200. utkání znamená?

Čechů s více zápasy moc není, přede mnou sedm a jsou na dostřel. Můj cíl je překonávat další a další, musí však vydržet zdraví. Znamená to pro mě hodně, první rok, kdy jsme hráli o sestup a moc se nám nedařilo, bych na podobné číslo nemyslel. Ani jsem tehdy moc nehrál. Je to pro mě splněný sen, který jsem ale vlastně nikdy neměl. Určitě mě to těší a udělám vše, abych starty přidával.

Špičkujete se s fotbalisty, kteří jsou před vámi?

Osobně se znám s Vláďou Daridou, ale ten je už v Řecku. Pak Theo Gebre Selassie, s tím také v kontaktu moc nejsem. Nejbližší metou je Jaroslav Drobný, se nímž jsem se potkal v národním týmu. Pak Miroslav Kadlec. Když jsem šel do Německa, tak pracoval pro agenturu Sport Invest a strávil zde se mnou a manželkou první týden, provázel nás. Špičkoval mě, že jsem zelenáč a začátečník, že do bundesligy musím teprve najet. Říkal, že až budu mít startů jako on, mám se ozvat. Tak mu asi zavolám.

Teď, nebo až překonáte jeho 210 duelů?

Asi až potom, chybí mi málo (smích).

Byl jste před jubilejním duelem nervózní?

Musím uznat, že ano. Moc na podobné momenty nejsem, být ve středu pozornosti. Ví o tom kabina i rodina, všichni čekají, jak utkání dopadne. Jste pod nevynuceným tlakem a máte v hlavě, co se stane, když se nezadaří, když si dáte třeba vlastňáka. V tomto smyslu jsem rád, že už to mám za sebou a určitě si utkání budu pamatovat strašně dlouho. Byla skvělá atmosféra, hráli jsme proti Schalke, s přímým konkurentem o záchranu. Mělo to tempo, vyhrálo se 2:0 a i z osobním hlediska se mi, myslím, dařilo. Vše dopadlo, jak mělo.

Co vám daroval klub?

Za 100 zápasů jsem dostal zarámovaný dres, za 150 sošku a teď už mi psal sportovní ředitel, že má pro mě něco speciálního. Přesně ale nevím, o co jde.

Nevyzvídal jste u spoluhráčů?

Koukal jsem na staré fotky. Není to tak dávno, co na stejný milník dosáhl Andrej Kramarič. Ale držel v ruce jen krabičku a nevím, co v ní bylo. Nechám se překvapit.

Tohle vše jsou příjemné starosti, Hoffenheim ale hraje po povedeném startu do sezony o záchranu. Je to pro vás v Německu po úvodním ročníku nejtěžší období?

Rozhodně, po desátém kole jsme byli třetí až čtvrtí, atmosféra byla skvělá a všichni říkali, jak jedeme na Ligu mistrů. Jenže najednou se čtrnáct zápasů nevyhrálo a zahučeli jsme úplně dolů. Pod novým trenérem máme teď tři výhry a trochu jsme se odpoutali, ale vím, že hotovo zdaleka není. Chybí osm kol do konce, konkurentů napočítáme mnoho. Celá sezona je jedna velká zkouška, pro mě i s tím, že za minulého trenéra Andreho Breitenreitera jsem moc nehrál. Až s příchodem Pellegrina Matarazza se situace změnila. Člověk si musí najít něco pozitivního, samozřejmě bych ale raději měl k tomu i body.

Dovedete si představit, co by se dělo, pokud by záchranářská mise nedopadla úspěšně?

Ani na to nechci myslet. Musíme pokračovat v sérii, byť víme, že nás teď čeká venku Bayern. Pak přijdou důležitější střetnutí a uděláme vše pro to, abychom nejeli hrát o všechno v posledním kole do Stuttgartu. Ten má také nového trenéra a může se zvedat.

S ohledem na zkušenosti a dlouhá léta v Hoffenheimu, plníte v kabině roli mentora?

Neřekl bych, máme jiné lídry. Nikdy jsem nebyl hráč, co má u ostatních přirozený respekt. Jsem spíš na srandičky, abychom se společně zasmáli. Snažím se dělat dobrou náladu, ale když je potřeba, něco řeknu. Moje slovo má určitě velkou váhu. Ale že bych někomu promlouval do duše? To nechám na jiných a samozřejmě na trenérech.

Stojí za klubem fanoušci i v době, kdy se tolik nedaří?

Kritika samozřejmě byla, ale jinak reagovali skvěle. Začali jezdit v daleko větším počtu na domácí i venkovní utkání. Asi ucítili, že potřebujeme pomoc i od nich, atmosféra je teď výborná.

Přenášíte si emoce z negativních výsledků do rodiny?

Vždy se snažím fotbalovou a rodinnou stránku rozdělovat. Nemyslím, že jsem člověk, který špatnou náladu nocí ze hřiště domů. Jinak mi rodina samozřejmě pomáhá tím, že je zde se mnou, zažívám s nimi mnoho krásných chvil a pomůže mi odreagovat se od fotbalu.

Kolik příbuzných bylo na jubilejním utkání a plánujete větší akci spojenou s blížícími se narozeninami?

Určitě na další domácí střetnutí s Kolínem přijede hodně lidí. Teď to nevyšlo ideálně, byly Velikonoce, všichni měli plány na pondělí a my hráli v neděli večer. Ale táta na otočku dorazil, stejně tak byli tchán s mojí manželkou a tchýně hlídala děti, na ně byl výkop pozdě. Žena jinak chodí pravidelně, taťka taky. Dojezdová vzdálenost z Prahy není strašná, takže rodiče sednou do auta, jedou čtyři hodiny a mohou s námi strávit víkend.

V sobotu ale jedete ven, konkrétně do Mnichova. Bayern minulý týden vypadl z domácího poháru s Freiburgem, v úterý nezvládl poměrem 0:3 první čtvrtfinále Ligy mistrů na Manchesteru City. Máte za této situace větší šanci uspět?

Cítíme, že v klubu není atmosféra moc dobrá, vyhození trenéra Juliana Nagelsmanna nikdo moc nechápal. Mají určitou krizi a jsou pod enormním tlakem médií. V kabině jsme se však bavili, že nevíme, jestli je dobře, že v lize mistrů prohráli. Musí to odčinit a my jsme první na ráně. Ale utkání nám může sednout, v Allianz Areně jsem dvakrát remizoval a jednou dokonce zvítězil, doma se nám proti nim také celkem daří. Takže víme, že je reálné něco uhrát.

Existuje recept, jak bavorského giganta potrápit či obrat o body?

Říká se, že tým musí zkoušet udržet míč. Jakmile jen odkopáváte, nemáte šanci tlak vydržet. Musíme s nimi zkusit hrát fotbal. Zní to jako klišé, ale potřebujete mít i štěstí. Nestane se, že by Bayern proti vám neměl šanci, mají kvalitu na každém postu a záleží, jak bráníte, jestli trefí tyčku, co chytí gólman.

Julian Nagelsmann v minulosti působil v Hoffenheimu, právě odtud nastartoval kariéru do největších německých klubů. Jak jste vyhazov vnímal vy osobně?

Přesně nevím, co se stalo uvnitř týmu a mezi Nagelsmannem a vedením. Ale také jsem tomu nerozuměl, měli vítěznou sérii v Lize mistrů, loni vyhráli německý titul.

Trenér je zatím stále bez nového angažmá, nepadaly u vás více či méně vážné nápady na návrat?

Všichni ví, že tohle je nereálná věc. Můj názor je, že si počká na léto a Real Madrid. Ale třeba to dopadne ještě úplně jinak.

Nagelsmannovi je 35 let, nebyl Bayern vzhledem k relativně nízkému věku a s tím souvisejícími zkušenostmi příliš velkým soustem?

Podle mě ne, nešel úplně přímou cestou. Strávil více než tři roky u nás, pak dva roky v Lipsku, kde byl úspěšný, takže musel udělat krok do lepšího klubu. V Německu je víc jen Dortmund a Bayern. Chtěly ho oba celky a logicky šel do Mnichova, odkud pochází, má tam postavený dům. Dávalo to smysl. Myslím, že angažmá měl úspěšné, těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby zůstal.

V čem udělal za dobu, co odešel z Hoffenheimu, největší progres?

Lidsky nemůžu hodnotit, vždy jsem se s ním potkal před a po zápase, podali si ruku a vyměnili si pár slov. Trenérsky se posunul rozhodně, když jsem sledoval Lipsko, trochu mi to připomínalo nás pod jeho vedením. V Bayernu to bylo trochu něco jiného, Ať už chtěl, nebo ne, musel se přizpůsobit. Navíc si nebudeme nic nalhávat, hráči tam mají větší kvalitu než u nás nebo v Lipsku.

Pojďme ke Spartě, ze které loni odešel s velkým očekáváním do Leverkusenu Adam Hložek. Jak se mu podle vás první sezona daří?

Má to těžké. Jak my jsme byli po deseti kolech vpředu, oni se nacházeli úplně dole. Má v kádru obrovskou konkurenci, teď je nemocný a bude mít těžké se do sestavy dostat. Ve fotbale je to však nahoru a dolů, někdo se může zranit nebo vypadnout z formy. Musí se s tím poprat. Pamatuji si ho z repre, byl neskutečný fotbalista, na tréninku mu nešlo vzít balon. Myslím, že se nakonec prosadí.

Jak vnímáte aktuální Spartu, která se vydala cestou zahraničního trenéra, na podzim se jí příliš nedařilo, jenže jaro má výborné a dostala se do čela tabulky?

Skvělé, mám velkou radost a vypadá to, že by se po letech mohlo na titul dosáhnout. Ale je to vrtkavé, včetně finále poháru hraje ještě třikrát se Slavií, dvakrát s Plzní. Navíc poslední dobou derby moc nezvládala. Sparta má takovou formu, že podle mě ostatní duely zvládne a rozhodne se v těch vzájemných s největšími rivaly. Za progres jsem rád a v titul věřím, i když Slavia pod trenérem Trpišovským pořád kvalitu má a navíc těžké zápasy umí.

Napadlo vás, když jste v roce 2015 odcházel, že se po osmi letech budeme bavit o tom, jak osobně pamatujete poslední ligový titul Sparty ze sezony 2013/2014?

Je to masakr, když nad tím člověk přemýšlí. Samozřejmě pro mě jako sparťana od malička je smutné, že existuje takto dlouhé čekání. Mrzí mě, že jsem tehdy uhrál za tři sezony ve Spartě jen jeden titul, a od té doby nic. Věřím, že se situace změní a titul bude letos patřit tam, kam má.

Pamatujete si na své zatím poslední derby?

No, dobrá otázka (zamyslí se). Tuším, že venku jsme v mé poslední sezoně vyhráli 2:0, doma jsem byl pak zraněný. Stejně se ale zvítězilo. 2:1? Nedával gól Lukáš Vácha z trestňáku? Nebo tohle byla titulová sezona (ano, výsledek je správně, ale řeč je o trefě ze září 2013, pozn.red.)? Takže odpověď je jasná, moc nepamatuji (smích).

S kým ze současného kádru udržujete kontakt?

Nejvíce s Davidem Pavelkou, který si vychvaloval změnu trenéra, že kabina za Brianem Priskem a jeho týmem stojí. Ale víte, jak to je. Když se daří, ohlasy jsou dobré. Doufám, že se bude dařit dál. V Hoffenheimu mám momentálně čtyři dánské spoluhráče, Thomas Delaney dokonce pod Priskem hrál. Slyšel jsem, že lepší trenér ho nevedl. Asi na tom něco bude. To, jaký je kouč, musí samozřejmě ukázat na hřišti a na výsledcích.

Vnímáte, jaké problémy Sparta má, snad až na Vjačeslava Karavajeva, po vašem odchodu na postu pravého obránce?

Říká se to, ale Sparta měla vlastně problémy téměř všude, poslední tři nebo čtyři roky se jí hrubě nedařilo. Ale vnímám, jak média na tento post upozorňují. Teď tam hraje Tomáš Wiesner, sbírá nějaké body. Samozřejmě, když se daří týmu, daří se i pravému obránci a nikdo si na nic jiného nevzpomene. Tomáš byl před dvěma lety problém, teď není, protože se daří. Všechno se odvíjí od výsledků. Pokud budou, zlepší se i individuality.

V Německu už jste poměrně dlouhou domu, neschyluje se k návratu do Česka?

Padlo to minulý rok na jaře, kdy jsem měl rok a půl do konce smlouvy a řešili jsme s manželkou, jestli se nevrátit, nebo třeba nejít jinam do zahraničí. V tu chvíli už byla na stole nabídka od Hoffenheimu a po zvážení všech pro a proti jsem zůstal a prodloužil o tři roky. Takže další úvahy nad změnou nastanou příští léto, kdy bude rok do konce smlouvy. Teď to v hlavě nemám. Hlavně se zachránit v lize a pak si sedneme s klubem i manželkou, jestli ve 33 letech nebude čas.