Článek
Hoffenheim je v tabulce bundesligy na pozicích, na jaké není z posledních let zvyklý. Dívá se s obavou spíš pod sebe než na pohárové příčky. Jak toto období vy sám prožíváte?
Už je to mnohem lepší než třeba před měsícem. Začali jsme se v tom sami namáčet právě proto, že na takovou situaci nejsme zvyklí. Dostali jsme se někam, kam jsme se určitě dostat nechtěli. Bylo to nejen pro mne psychicky hodně náročné. Pomohli nám poslední tři zápasy. Uhráli jsme remízy s Lipskem a Leverkusenem, porazili Mönchengladbach. Dýchá se nám mnohem lépe. Ale ještě potřebujeme nějaké bodíky z posledních čtyř zápasů pro úplný klid. Ideální by bylo přidat další v sobotu ve Freiburgu.
Říkáte, že jste ze situace měl špatný pocit. Co spoluhráči, cítil jste v kabině nervozitu?
Malá nervozita tam byla, ta je ale vždycky před zápasem. Spíš převládalo odhodlání se situací něco udělat. A to odhodlání je obrovské. Všichni víme, že prostě musíme. Máme kvalitu na to, abychom hráli o šesté sedmé místo, bojovali o evropské poháry, a ne koukali pod sebe jako teď.
Čím si vysvětlujete, že dokážete bodovat s týmy nad vámi, které bojují o evropské poháry, a naopak ztrácíte s týmy, které byste měli porážet?
To se nám bohužel stává. Kdybychom to věděli, tak se toho vyvarujeme. Nám se hraje lépe, když s námi chce hrát soupeř fotbal, rozdá si to, jak se říká na férovku. Nevyhovuje nám, když soupeř zaleze a hraje na brejky. Následně je obléháme, oni pak utečou a dají gól. Takový fotbal nám prostě nesedí.
Ale jak tomu čelit, když soupeř ví, co vám nesedí a co na vás může platit?
V některých zápasech musíme ubrat na fotbalovosti. Prostě do nich jdeme s tím, že body urveme bojovností. Už jsme se to naučili.
Teoreticky byste se ještě mohli dostat do evropských pohárů...
Teoreticky. Museli bychom všechno vyhrát a soupeři nad námi poztrácet hodně bodů. Nejsme snílci, prioritou je co nejdříve získat tři body, abychom měli definitivně klid. Situace je v něčem podobná té loňské. Z posledních čtyř zápasů jsme tři vyhráli a uhráli šestou příčku, teď nám jde hlavně o to udělat pro klid tři body a definitivně se zachránit.
Český obránce Pavel Kadeřábek během utkání s Bulharskem.
Mluví se už o nějakých změnách v týmu během letní pauzy?
To je spíš otázka na vedení klubu, já do toho pochopitelně nevidím, ale co se proslýchá, změny v kádru se určitě chystají.
Bundesliga vrcholí, Bayern si už asi titul vzít nenechá...
Určitě ne. My jsme tou remízou vzali poslední naději Lipsku, které pak dorazil Kolín nad Rýnem. Veliká síla Bayernu je v tom, že on třeba prohraje, nevyjde mu v nabitém programu jeden zápas a prohraje, ale ne třikrát za sebou. Celou sezónu si udržuje vysokou výkonnost. Nikdo v Německu na Bayern nemá.
Tomáš Souček (vlevo) ozdobil vysoké vítězství nad Estonskem hattrickem. Gratuluje mu Pavel Kadeřábek.
Prožívá Německo hodně sestup slavného Schalke?
Pochopitelně se o tom hodně mluví a píše. Schalke je fotbalový pojem. V Gelsenkirchenu to ale prožívají hodně intenzivně. Viděl jsem video z příjezdu autobusu s mužstvem po prohraném utkání v Bielefeldu, které definitivně stvrdilo sestup. Fanoušci hráče honili, házeli po nich vajíčka, ti před nimi utíkali, hrozilo jim i fyzické napadení. Hodně nepříjemné scény. Schalke hrálo celou sezónu špatně. Bylo otázkou času, kdy přijde ten poslední zápas, který definitivně rozhodne o sestupu. Něčemu takovému se chceme vyhnout.
Byl jste delší čas zraněný, prodělal jste covidovou karanténu. Už jste stoprocentně v pořádku?
Bohužel tato sezóna pro mne nebyla v tomhle směru dobrá. Byl jsem hlavně kvůli zranění asi čtyři měsíce mimo. To jsem předtím nezažil. Už jsem v pohodě. Chybou bylo, že jsem uspěchal návrat na hřiště a zranění se mi obnovilo. Řekl jsem si, že se vrátím až v momentě, kdy budu opravdu stoprocentně zdravý, což jsem dodržel. A co se týká Covidu-19, ten se mi naštěstí vyhýbá. Byl jsem v karanténě, ale ne jako nemocný. Prodělala ho manželka i obě děti, několik kluků z národního týmu. Já nemoc neměl, ale musel jsem do karantény. V Hoffenheimu bylo v jeden moment osm hráčů pozitivních, mně se covid vyhnul. Snad to tak vydrží.
Christopher Nkunku z Lipska a Pavel Kadeřábek z Hoffenheimu.
Blíží se mistrovství Evropy, už se vám dostává postupně do hlavy?
Samozřejmě vnímám, že se šampionát blíží, ale do hlavy si ho ještě nepouštím. Soustředím se na závěr bundesligy. Bude dost času na to, abych v hlavě přepnul. Teď jsem se nicméně chvíli naladil, když jsme připravovali soutěž Zažij EURO (www.zazijeuro.cz) s automobilkou Volkswagen. Jako jeden z ambasadorů značky jsem společně s Davidem Pavelkou, Láďou Krejčím a Petrem Čechem vymýšlel otázky, vzpomínal na své fanouškovské zážitky i tipovačky v rodině. To jsou krásné zážitky. Věřím, že čeští fanoušci si zažijí krásný šampionát a budou na nás hrdí.
Máte tip na možného vítěze letošního šampionátu?
Především věřím, že úspěšní budeme my. Nebudu samozřejmě vykřikovat, že si jdeme pro pohár, ale cítím v týmu velkou sílu a odhodlání. Favorita evropských šampionátů jsem vždy hledal v Němcích, ale nemyslím si, že by letos měli sílu až na celkové vítězství. Pokud bych tak měl tipovat, řeknu Francii.
V některých zápasech v Hoffenheimu i reprezentaci jste hrál na kraji středové řady, přitom léta už jste takříkajíc veden jako pravý obránce. Kde se cítíte lépe?
V reprezentaci hraje na pravém kraji obrany Vláďa Coufal, ale když chce trenér Šilhavý využít moje schopnosti, pošle mě do zálohy, třeba jen na část utkání. Můj hlavní post je pravý bek, ale trenérovi jsem řekl, že jsem připravený nastoupit kdykoliv a kdekoliv bude třeba. Nemám s tím problém, ani hrát na levé straně mi nevadí. Vždycky jsem rád, že mohu za národní mužstvo nastoupit. Trenér Šilhavý má příjemnou starost, k dispozici jsou dva praví obránci, oba ve svých klubech hrají a troufám si říct, že oba hrajeme dobře. Musí se jen rozhodnout, kterého kam postaví. Pochopitelně hrát chceme oba, ale na pravém beku může být jen jeden. Kouč se rozhodne podle situace, komu dá přednost. Oba makáme, aby to měl ještě těžší. S Vláďou s tím nemáme problém, i když si v tréninku nic nedáme zadarmo.
Takže žádná rivalita sparťana se slávistou?
Ta tam samozřejmě je a být musí. Hecování a popichování k tomu patří, ale všechno v mezích vtipkování. Táhneme za jeden provaz. Vždyť v reprezentaci máme společný zájem – úspěch celého týmu.
