Malý zázrak. Už jsme byli v podstatě mrtví, přiznává Gebre Selassie po záchraně bundesligy

Za poslední půl rok o hodně... Jeden fanoušek mi psal, že zestárl alespoň o deset let a cítím to stejně. Bylo to hodně náročné. Jak fyzicky, tak psychicky. Od začátku sezony se nám hrozně na paty lepila smůla. Měli jsme spoustu zraněných a táhlo se to s námi po celou sezonu. Paradoxně nám pomohla pauza kvůli koronaviru. Mohli jsme tak mít v podstatě další přípravu. Kdyby nebyla, asi bychom se z té negativní spirály dostávali těžko. Po pauze nám zbývalo deset zápasů. Říkal jsem si, že šest z nich musíme vyhrát a bude to ok. Těžký cíl, ale ne nereálný.

Ta byla taky o fous. Museli jsme v posledním kole věřit, že to Union Berlín doma proti Düsseldorfu nevypustí (Düsseldorf prohrál a Brémy ho po výhře o bod přeskočily, pozn. red). Naštěstí to bylo fair play, i když už relativně o nic nehráli. Pak už jsem jen doufal, že baráž nějak utlučeme. Je to hrozně specifický zápas. Oni můžou získat něco neuvěřitelného, však Heidenheim bundesligu nikdy nehrál. Kdežto my jsme mohli jen strašně moc ztratit, hráli jsme o přežití. Po psychické stránce to bylo hrozně náročné. Zvládli jsme to, což je skvělé. Ale pořád platí, že to byla špatná sezona.

Což je pravda, nemusíme si nic nalhávat. Očekávání byla úplně jiná. Od začátku se nám děly neuvěřitelné věci. Zranilo se nám třeba pět stoperů, a tak se narychlo dělaly přestupy, ke kterým by normálně nedošlo. Takhle se to plácalo půl roku, až jste najednou na pozicích, ze kterých je těžké se dostat, neuděláte-li nějakou vítěznou sérii. S prominutím jsme se v těch sr....ch babrali celý rok. A naštěstí se v nich neutopili. To je tak jediné pozitivní, i když jednu věc ještě musím ocenit.

Nevím, kolik týmů by se ze stejné situace dokázalo zvednout. Kolikrát jsme už byli v podstatě mrtví! Ne jenom jednou, ale ikskrát. V posledních deseti kolech jsme hráli tak čtyři zápasy, které člověk musí vyhrát, kdy prostě hraje o všechno, jinak je v háji. A pak už to nebylo ani v našich rukách. Je to takový malý zázrak, že to vyšlo.

Každá sezona je náročná, každá v něčem jiném. První rok byl těžký vzhledem k aklimatizaci, jazyku a podobně. Další zase kvůli boji o místo v sestavě. Ovšem z komplexního pohledu byla tahle opravdu nejtěžší. Kdyby špatně dopadla, mělo by to vliv na celý chod klubu, na celé město, které Werderem celé žije. Jednalo by se o obrovskou sportovní tragédii. I když člověk nechce, tak mu k tomu myšlenky sklouzávají. Nechcete, aby se něco takového stalo, když za klub hrajete právě vy a za ta léta jste si vybudoval ke všemu tady vztah.

Dost velká. Tolikrát jsem ještě za svou kariéru před kabinou určitě nemluvil. Snažili jsme se to se staršími kluky a zkušenějšími kluky tmelit, motivovat. Být pozitivní, ale zároveň i upřímní a dávat najevo, že takhle to nejde, když bylo něco špatně. Budu se opakovat, ale vážně to bylo hodně náročné. Ještě když jsem se ve středu ráno probudil, sám sebe jsem se ptal, zda jsme to opravdu zvládli a už je konec... Byla to neuvěřitelně dlouhá sezona. Od začátku letní přípravy více než rok, což nikdy nebylo. Když tedy pominu týdenní pauzu o Vánocích.

Po zápase jsme byli docela dlouho v kabině. Vzhledem k tomu, že Heidenheim je od Brém celkem daleko, slavili jsme po cestě. Jeli jsme autobusem, letěli a pak znovu busem, protože jsme nemohli přistávat v Brémách, neboť už bylo pozdě.

Stoprocentně ne! Tak obrovský kámen mi po sportovní stránce ze srdce ještě nikdy nespadl.

Jen vidíte, jak hrozně komplikované je zpátky se dostávat. A kór pro takhle tradiční kluby. A to ještě finanční možnosti Hamburku jsou někde jinde než naše, byť ve druhé lize jim možná někteří sponzoři odešli. Ale určitě měli ambice se po sestupu ihned vrátit. A teď je čeká již třetí sezona ve druhé lize, což je pro město jako Hamburk po sportovní stránce katastrofa.

Pochopitelně se člověk takovým myšlenkám neubrání, byť se je snažíte odsouvat někam stranou, dokud máte šanci na záchranu. Chcete nad tím nepřemýšlet a řešíte jen to, co je důležité pro klub, pro lidi, na kterých vám za tu dobu záleží. Nechcete je zklamat. A víte, že jste toho součástí a na hřišti za to s ostatními nesete zodpovědnost. Jsem hrozně rád, že nad tím ani přemýšlet nemusím...

Asi jo, ale to je spekulativní, protože nevíte, co by nastalo. Mohl by přijít jiný trenér, i když k tomu může ještě stále dojít. Je to těžko představitelné. Mohlo by odejít deset hráčů a třeba bych byl mezi nimi, protože by se mnou už přestali počítat, pokud by chtěli omladit kádr. Nebylo by to asi jen o mně, co bych chtěl.

Myslím, že skončí. Ale už jsem se s ním loučil před čtyřmi lety a stále tady byl. (směje se) Teď je to však podle mě už definitivní. Jen jak byla sezona strašně dlouhá a my ji měli ještě o týden delší, všichni už toho měli plný zuby a chtěli hlavně domů. Moc času na loučení nebylo. Myslím, že teď bude pendlovat mezi Mnichovem a Brémami. Říkal mi, že až budeme mít nějaké týmové posezení, ať mu dám určitě vědět. A s nějakou oficiální rozlučkou se asi počká, až bude moct být plný stadion.

Měli jsme v ní celkem dost. Řekl bych tak o třetinu víc než normálně, jelikož bylo hodně mítinků, videí, často jsme byli zavření na hotelech a za každý pozdní příchod se platí...

Ještě není jasně dané, kdy se máme potkat. Odvíjí se to od toho, kdy začne bundesliga, což ještě není oficiálně určené a až podle toho trenéři naplánují přípravu. Počítám s prvním nebo druhým týdnem v srpnu. Myslím, že měsíc volna teď bude super.

Odpočívat, co nejvíce to půjde! Maximálně si zakopu s míčem s mými kluky v Liberci na zahradě...