Článek
Jako první se sluší uznat, že trenér novopečených šampionů Xabi Alonso na trenérské židli čistě profesně odvádí fantastickou práci. Praktikuje atraktivní styl hry, založený na kombinaci. Ale dává vyniknout i individualitám, což občas nebývá zvykem. Wingbek Alex Grimaldo se rozehrál k neskutečným výkonům a zapsal bilanci 9+12. Vpředu zářili drahokam německého fotbalu Florian Wirtz a nigerijský tank Victor Boniface. A mohli bychom pokračovat.
Schopnost individualit výjimečně kopat do balonu je bezpochyby podmínkou úspěchu, ne však jedinou. Pro důkazy nemusíme chodit daleko. Vzpomeňme na období mezi lety 2011 a 2018, kdy do té doby provinční plzeňská Viktoria vyhrála pět českých titulů v osmi letech.
Měli Západočeši ohromnou fotbalovou kvalitu? Ano, o tom není sporu. Jenže pro vítězný mix byla potřeba i dobrá parta, zdravá kabina. Viktoria byla víceméně bandou kamarádů, kteří bojují jeden za druhého. Jakkoliv to může znít otřepaně.
Leverkusenští mi tohle tvrzení jistě odpustí, ač vyhrát bundesligu (a ještě k tomu tak suverénně) je přece jen větší oříšek než vyhrát českou nejvyšší soutěž. Ale jejich jízda Plzeň v lecčems připomíná. „Všechno si sedlo. Trenér, kvalita, kabina. Za čtyři roky, co jsem tady, je to teď nejlepší,“ sdělil po titulovém vítězství nad Brémami Patrik Schick.
„Partu mají super. Matěj je z toho nadšený,“ prozradila Andrea Macháčková, partnerka brankáře Matěje Kováře. „Nepřijde mi, že by byl kdokoliv namyšlený.“
Jasně. Dá se namítnout, že když neprohrajete třiačtyřicet utkání v řadě, tak se dobrá nálada udržuje snadno. Vzduchem létají srandičky, vtípky, na tréninky se těšíte. Ale co když neuvěřitelná série neporazitelnosti stále ještě trvá právě proto, že hráči drží pospolu?
Srovnání s Bayernem, který po jedenáctileté dominanci poprvé ostrouhal, se nabízí. A pro mnichovský celek nedopadá moc dobře.
Důkazem budiž jarní vzájemný zápas, který Leverkusen vyhrál 3:0. Křídelník Bayernu Leroy Sané před prvním inkasovaným gólem laxně (ne)dostoupil asistujícího Roberta Andricha, pak rozhazoval rukama a s naštvaným gestem vyjel na spoluhráče.
Nebo vzpomeňme na neshody mezi trenérem Thomasem Tuchelem a klíčovým hráčem Joshuou Kimmichem. Nebo na neustálé spekulace, že Tuchel ztratil důvěru části hráčů. Dokonce ještě v době, kdy Bayern reálně mohl pošilhávat po titulu a na novopečené šampiony měl jen maličkou ztrátu.
Leverkusen a vztah s koučem? Jiná pohádka. „Trenér nás dokáže připravit na každý zápas úžasně. Patří mezi světovou extratřídu,“ chválil Kovář v rozhovoru pro Sport.cz. „Jsem rád, že mohu být součástí jeho týmu,“ pravil před časem Hložek.
Patrik Schick si oslavy titulu užíval i se synem Nicolasem
Už vidíte rozdíl?
Pak se nelze divit tomu, že Leverkusen řadu zdánlivě ztracených zápasů zvládl zachránit v posledních minutách. Z týmu čišela obrovská soudružnost a vnitřní síla. Pokud tohle nemáte, nepomůže vám sebelepší posila. Nezachrání vás ani desítky gólů Harryho Kanea.
Podobné pocity přece zažil každý, kdo někdy alespoň rekreačně sportoval. Ať už do míče kopete, házíte ho, nebo zuřivě mlátíte do černé gumy hokejkou, raději tak budete činit v dobré společnosti lidí, kteří táhnout za jeden provaz.
Té se každému v Leverkusenu dostalo. Když se do směsice přidala genialita kouče Xabiho Alonsa, top forma klíčových hráčů, a občas i trochu toho štěstíčka, vznikli šampioni. Kterých se v příští sezoně Ligy mistrů možná bude bát celá Evropa.
