Článek
Byl to pro vás specifický zápas? Není běžné, aby v bundeslize byli na hřišti hned čtyři Češi.
To je pravda. V pondělí se mě na to i pár spoluhráčů ptalo a vtipkovalo, že to vypadá, že v bundeslize je celkem dost Čechů. (usměje se)
Jak jste reagoval?
Že v bundeslize ani ne, ale v Augsburgu a Brémách jsou po dvou a zrovna se to takhle trefilo. (V Augsburgu je ještě Jan Morávek, který ovšem nehrál – pozn. red.)
Byla slyšet víc i čeština na hřišti?
To vůbec. Párkrát tedy Pavlasovi něco česky řeknu, když jsme u toho opravdu jen my dva a potkáme se zblízka, ale jinak ne. Po zápase už jsme si všichni čtyři povídali.
O čem jste se bavili?
Všichni jsme se potkali před naší kabinou a bavili jsme se snad dvacet minut. Kluci jsou teď v bundeslize noví, takže jsme řešili, jaká je to soutěž, jak se jim tady žije, jak se tady líbí jejich rodinám, i když jsou v Německu zatím jen krátce. Na mě čekal v kabině starší syn, tak jsem ho musel chodit průběžně kontrolovat, jestli sedí na svém místě a nelítá všude možně. (směje se)
Vyměnili jste si i dresy?
Já si vyměnil dres s Márou a snad i Pavlas s Koubasem. Každopádně je měli sundané, ale nevím, jestli k tomu došlo, ale asi jo. S Márou se známe dost dlouho. Už od doby, co jsem přišel do Slavie, takže zhruba od mých jednadvaceti let.
Takže jste kvitoval, že nastoupil alespoň po pauze?
Jasně, byl jsem rád, že nakonec naskočil alespoň do druhého poločasu. Psali jsme si už den předtím a naznačoval, že asi od začátku hrát nebude. Hrál alespoň jeden poločas a mohl zažít atmosféru na našem stadionu i na hřišti.
Radili jste trenérovi Brém, jak na krajany, které dobře znáte?
Na to se nás nikdo neptal. Oni tady mají svoje lidi, kteří pozorují zápasy a mají udělané své rozbory. Takže o hráčích vědí v podstatě všechno.
Pavlenka, Koubek i Suchý se v pondělí sešli znovu na srazu národního týmu. Vy jste však chyběl, reprezentační kariéru jste na jaře ukončil. Nestýská se vám?
I o tom jsme se trochu bavili. Ano, reprezentační atmosféra mi chybí. Ale na druhou stranu zase budu mít nějaký dny volna navíc, můžu si opravdu odpočinout a strávit i více času s rodinou. Pojedeme častěji někam na výlet. Má to svoje pro a proti.
Plusy stále převažují?
Každý správný chlap, když učiní rozhodnutí, by si za ním měl stát. Stále jsem přesvědčený, že to bylo správný rozhodnutí udělaný v ideální okamžik. Odpočinout jsem si opravdu potřeboval. Stále platí, že toho chci odehrát v klubu co nejvíce, a když budu mít nějaký čas na regeneraci navíc, jen mi to prospěje. Ale samozřejmě jsem všem třem popřál, aby se jim dařilo za reprezentaci, aby zůstali zdraví a zápasy v Kosovu a Černé Hoře zvládli.
Však balkánská mise hodně napoví o šancích na postup na mistrovství Evropy.
Vzhledem k tabulce to jsou hodně důležité zápasy. Pak přijde zase Anglie. Teď se ukáže, jestli je na postup opravdu šance. Když oba duely kluci zvládnou, tak i přes ten začátek to bude na dobré cestě.
Pojďme ještě k vám. Proti Augsburgu jste nastoupil ve středu obrany...
Je pravda, že v bundeslize jsem na stoperu ještě nehrál, ale dřív občas ano. Tedy když byla nouze nejvyšší, v průběhu zápasu jsem tam párkrát naskočil, ale od začátku nikdy. Bohužel nastala taková situace, že máme tři pravý stopery zraněný, takže to trenér vyřešil takto.
Byl to pro vás velký nezvyk?
Je jasný, že úplně ideální to nebylo. Ale vyhráli jsme a za dva dny to už nikoho zajímat nebude. Pro nás bylo důležitý, že jsme po dvou prohrách před repre pauzou naplno bodovali.
Navíc vy jste zvyklý podporovat útok, na to jste teď mohl zapomenout.
To ano, a to mi na této pozici chybělo nejvíc. Sice jsem byl zapojený hodně do rozehrávky, ale v podstatě jsem se útočných akcí neúčastnil, jen rozehrávky odzadu.
Augsburg hrál skoro hodinu bez vyloučeného Lichtsteinera, přesto hned po pauze dokázal vyrovnat na 2:2. Jak těžké bylo se z toho oklepat?
V tu chvíli jsem byl naštvaný, že jsme je nechali vyrovnat, bylo to z brejku. Měli jsme to vyřešit lépe. Na druhou stranu vyrovnali hned v první minutě druhého poločasu, takže byl stále dostatek času, abychom to otočili na naši stranu. Jen jsem věděl, že musíme zachovat chladnou hlavu a gólové šance přijdou, což se také stalo. Akorát jsme skórovali jen jednou. Zápas jsme mohli rozhodnout už v prvním poločase. Na konci to byla trochu křeč, protože po dvou prohrách nebylo rozpoložení optimální. Kdybychom měli za sebou lepší zápasy, věřím, že poslední minuty bychom s hráčem navíc dohráli úplně jinak. Jenže pohoda v závěru nám chyběla.