Kadeřábek: Snad jsem si smůlu už vybral! Co reprezentační obránce říká k příchodu Vrby do Sparty?

Nastoupit po takové době v základu nebylo jednoduché, zápas byl pro mě náročný. Byl jsem domluvený s trenérem, že budu hrát šedesát, sedmdesát minut. Máme spolu dohodu, že zátěž budeme zvyšovat s citem, postupně. Nejdřív jsem tedy naskočil na čtvrt hodiny, pak na třicet minut, předminulé utkání jsem hrál už poločas. Teď bych zvládnul asi i delší čas, ale už to bylo docela na hraně. Navíc byl velký mráz, hůř se dýchalo.

Po takové přestávce se člověk většinou snaží hrát jednoduše. Tedy aspoň já. Nevymýšlel jsem, nelítal bezhlavě dopředu. Snažil jsem se síly šetřit, abych si především splnil defenzívu. Do útoku jsem pochopitelně taky vyběhnul, ale vzhledem k dlouhé pauze jsem musel pohyb na hřišti přizpůsobit.

De facto jsem měl banální problém. Natržený sval v lýtku. Všechno začalo čtrnáctidenní karanténou kvůli covidu. Ne, že bych ho měl já, ale přišel jsem do styku s nakaženou osobou. Když jsem se pak vrátil do tréninku, hned na druhém jsem si poranil lýtko.

Jsem přesvědčený, že ano. Byl jsem dva týdny bez tréninku. Dalším problémem bylo, že jsem uspěchal léčbu. Začal jsem trénovat asi o týden dřív než jsem měl. Zranění jsem si obnovil, postižené místo se v takovém případě hojí déle. Byl to potom běh na dlouhou trať.

Na začátku ledna jsem už mohl začít hrát. S trenérem jsme se ale domluvili, že to necháme ještě čtrnáct dnů. Pro sichr. Pokud by se mi natrhal sval potřetí, jednalo by se o pořádný problém.

Musím říct, že první zápas po návratu mi moc pomohl. Byl pro mě zlomem. Svalové zranění nosíte v hlavě. Dáváte si pozor, abyste si ho při nějakém delším kroku nebo prudším pohybu neobnovili. V tréninku jsem blok měl. Bolest jsem žádnou necítil, ale v hlavě jsem měl nejistotu. Pak přišel zápas, a já zjistil, že jsem udělal sprint a nic se nestalo. Neměl jsem čas přemýšlet, jestli do sprintu jít nebo ne. Od té doby je všechno v pořádku.

Nikdy jsem neměl vážnější zranění, nikdy jsem neměl tak dlouhou pauzu. Říkal jsem si, že jsem si smůlu snad vybral teď. Jednou za kariéru tohle potká každého fotbalistu. Mně se to přihodilo teď.

Rozhodně jsme nespokojení. Kolem nás ale nejsou velké bodové rozestupy. Ať směrem dolů nebo nahoru. Udělá se šňůra tří vítězných zápasů a budeme bojovat o evropské poháry. Všechno je otevřené. S výsledky ale v klubu spokojenost není. Potýkáme se celou sezonu se zraněnými hráči. Když jsem byl mimo hru, na marodce bylo dalších šest kluků. Z toho pět ze základní sestavy.

Co jsem v Hoffenheimu, podzim jsme měli většinou slabší. Na jaře jsme pak chytili vítěznou sérii. Povedlo se nám třikrát postoupit do Evropy. Věřím, že teď zase zabereme.

Podmínky ohledně koronaviru nedovolily, abychom mohli cestovat do Norska. Respektive, odletět jsme mohli, ale museli bychom tam strávit nejdřív čtrnáct dnů v karanténě. Což nebylo možné. Neřešíme, kde se hraje. I v Norsku by se hrálo bez diváků. Jen je asi příjemnější, že ve Španělsku bude daleko tepleji než v Norsku. Proti Dortmundu jsme hráli v minus sedmi stupních, což ve Španělsku naštěstí nehrozí.

Budu tam poprvé. Sparta na něm hrála Evropskou ligu, ale to už jsem byl rok v zahraničí. Stadion má strmé tribuny. Škoda, že nemůžou přijít diváci.

Přiznávám, že mi přijde už normální, že stadiony jsou prázdné. Zrovna nedávno jsme se o tom bavili v kabině. I teď v Dortmundu, kde by za normálních okolností přišlo přes osmdesát tisíc diváků. Vyšli jsme před utkáním na trávník, koukali jsme po zalepených sedačkách. Říkali jsme si, že vlastně už ani nevíme, jaké to je, hrát před fanoušky. Zapomněli jsme, když je stadion plný.

Bojím se, že minimálně tento rok ještě ne. Loni na jaře jsem předpovídal, že bez fanoušků se bude hrát do konce roku. Teď, bohužel, ještě jeden přidávám.

Těším se moc. Máme tři utkání, vytížení se bude rozkládat na celý tým. Jsem neustále v kontaktu s trenérem Šilhavým. Volali jsme si, když jsem byl zraněný a chystal se na návrat. Říkal jsem mu: Za dva týdny budu hrát. Když pak viděl, že nehraju, volal mi zpátky, co se děje. Jak říkám, doufám, že už jsem si smůlu vybral a zranění se mi budou vyhýbat. Těším se moc na kluky, se kterými jsem se dlouho neviděl. Jsme v kontaktu jen přes sociální sítě. Nejvíc se sparťany Láďou Krejčím a Davidem Pavelkou.

Těžko se mi hodnotí věc zvenku, nevidím pod pokličku. Třeba to bude změna k lepšímu.

Myslím, že ji může zvednout hned. Co jsem ho zažil, hrálo se mi pod ním výborně. Razí ofenzívní styl. Vyhrát titul tuhle sezonu je prakticky nemožné, ale věřím, že dovede Spartu ke druhému místu a následně do pohárů.