Článek
O nadcházejícím víkendu startuje v Německu druhá liga. Jaká je vaše pozice v klubu?
Cítím se zdravý, nic mě nebolí. Doufám, že dostanu šanci a přesvědčím trenéra o svém přínosu. Ke konci podzimu jsem chodil na lavičku, tři kola před koncem jsem nastoupil v základu. Trenér mi řekl, že je spokojený, ale pak jsem šanci nedostal. Tak uvidíme na jaře.
Od příchodu do Kaiserslauternu vás stíhala zranění. Žádný problém teď nemáte?
Po dlouhé době jsem fit. Už jsem byl z těch zranění zničený. Krátce po přestupu do tehdy ještě prvoligového Kaiserslauternu jsem si utrhnul stehenní přitahovač v levé noze. Léčba se volila špatně, až po čase jsem šel na operaci a byl mimo čtrnáct měsíců. Když jsem se uzdravil, pořád mě trápily nějaké drobnosti. Achilovky, lýtkové svaly. Na dva či tři dny, ale nebyl jsem v plné přípravě, což mě poznamenalo. Když jsem se na podzim konečně dostal do sestavy, všechno vyvrcholilo zraněním zad.
Z čeho trable plynuly?
Jeden specialista mi tvrdil, že to pochází od mých křivých zad. Takže jsem si pořídil speciální vložky do kopaček. V součtu se všemi vyšetřeními jsem zaplatil asi tisíc eur. Pořád se ale nic nelepšilo. Až jsem speciální vložky vzal a vyhodil. A jsem v pohodě.
Bylo věčné vysedávání na tribuně v důsledku častého pobytu na marodce ubíjející?
Chtěl jsem odejít. Řešil jsem to s manažerem Paskou, ale vedení Kaiserslauternu řeklo, že mě nikam nepustí. Chtěl jsem pryč i proto, že v jiném klubu by se mě lidé při setkání neptali v první otázce na moje zdraví. Tady je otázka na zranění součástí denního programu.
Kaiserslautern je na třetí pozici v druhé lize, což je příčka zaručující účast v baráži o bundesligu. Jaké jsou ambice před jarní fází soutěže?
Cílem je postup. Už jsem v Německu slavil titul, letos bych rád zažil postup do bundesligy. Ve Wolfsburgu jsem byl při oslavách titulu, ale v Kaiserslauternu je fotbal náboženstvím. Doufám, že jsem si všechnu smůlu vybral a třináctka v letopočtu mi přinese jen samé štěstí. Už se to sakra musí zlomit k lepšímu!
