I druholigové zápasy v Německu člověka nabíjejí, oceňuje Pulkrab. Chtěl by formuli 1 za humny

Čeká je perné jaro. Otevřou ho odpoledním duelem v Bielefeldu, na který ztrácejí jen bod. Fotbalisté Sandhausenu jsou sice poslední, za jedenáctým Norimberkem jsou ovšem pozadu jen o tři body. „Velké návštěvy nejsou výjimkou. Zápasy ve druhé německé lize člověka prostě nabíjejí, je to něco jiného, než když hraje před tisícovkou lidí a slyší každou nadávku, z toho radost úplně nemá. Ale třeba v St. Pauli jsou zápasy, kdy člověk cítí, proč fotbal dělá," poukazuje útočník Matěj Pulkrab.

Můžete srovnat trénink v Německu s tím, co jste zažíval v Česku?

Když to srovnám třeba se Spartou, je víc obyčejného běhání. Jak v individuální přípravě, tak i s týmem. Třeba jeden celý trénink je jen o tom. Minimálně hodinu. Měli jsme i hodinu a čtvrt.

V kabině máte dost cizinců. Vládne tam němčina, nebo se dá domluvit i anglicky?

Němčina vládne v kabině ve velké míře. Naštěstí jsem se ji naučil docela rychle. Rozumím zprávám od trenérů. Co potřebuji, dokážu si o cokoliv říct, jen si to potřebuji promyslet. Není to ale na velkou konverzaci. Na druhou stranu kluci umějí angličtinu.

Už jste dal rozhovor novináři z Německa?

To ještě ne.

Jak jste v Sandhausenu spokojený?

Spokojený jsem maximálně, prostředí je skvělé. V Česku možná nemá druhá Bundesliga takový zvuk, ale vezměte si, že Sörensen šel do Sparty z Norimberku, který byl v tu chvíli jen o pár míst před námi. Pak hned neopustil základní sestavu ve Spartě, která chce hrát o titul. Na hostování k nám přišel hráč z Augsburgu, máme stopera, co hrál Evropskou ligu. Lidi to tady zajímá.

Zatím největší zážitek?

Zápas v Hamburku. Mají nádherný obrovský stadion, který byl zaplněný. Na Sandhausen, tým z opačné strany tabulky přišlo padesát tisíc diváků. Ačkoliv jsem nehrál, což mě mrzí, tak je to přesně chvíle, kvůli které fotbal dělám.

Emoce jste popisoval v příběhu pro projekt Bez frází. Jak jste si užil první gól za Spartu... Asi se není třeba ptát, že vám teď chybí. Za Sandhausen jste zatím gól nedal.

Chtěl bych to zažívat zase, ale nikdy to už nebude tak silné jako první gól v prvním ligovém utkání za Spartu proti Jablonci. Dva góly dal David Lafata, jeden já. Když jsou plné stadiony, člověka to pak baví.

Pojďme zpátky k vašemu angažmá. Poznávají vás lidé na ulici?

Sandhausen je malé městečko, nic moc tam není. Pro cizince je snazší bydlet ve městě, já žiju v Mannheimu, všichni mu fandí, i když je to jen třetí liga. Anonymita většího města mi vůbec nevadí, naopak.

Jste v kontaktu s Pavlem Kadeřábkem z Hoffenheimu? Máte to k sobě blízko.

Když jsem přestupoval, tak mi psal, ať se ozvu, kdybych něco potřeboval. Nabralo to takový spád, že nebyl čas. Zrovna nedávno jsem myslel na to, že se mu ozvu a zajdeme si pokecat.

Atrakcí vedle Sandhausenu je Hockenheimring...

Vím o tom, sem tam slyším dokonce hluk odtamtud. Mrzí mě, že okruh není uzpůsoben pro formuli 1, určitě bych se tam zašel podívat.

Máte čas i na poznávání dalších míst?

S přítelkyní hledáme zajímavá místa v Německu. Třeba Heidelberg patří mezi top města země. Je tam zámek, univerzita, zoologická zahrada, jedna z nejlepších v Německu. Na den jsme si vyjeli do Štrasburku. Když je klídek, den volna, tak ho využijeme na výlet.

Jak často jezdíte domů?

Od července do listopadu jsem byl v Česku asi třikrát, třeba o reprezentační pauze, plus něco vyřídit, když je třeba. Je to rychlé, čtyři hodiny cesty.

Co vám na podzim chybělo, že nedáváte góly?

Stává se to, měl jsem to i v Liberci. Trefil jsem se tam hned na začátku angažmá, pak nic až do konce podzimu. Člověk se ale nesmí přestat snažit. Třeba tehdy na jaře mě to odměnilo asi devíti góly. Pořád musíte dělat dál to, co je třeba.

Nebyl problém s aklimatizací?

Čekal jsem, že to půjde rychleji. I samotná soutěž je těžší. Musím si zvyknout, hraje se tu jiný fotbal než v české lize, hraje se o záchranu...

Je to o hlavě?

Samozřejmě přemýšlím, že bych chtěl být lepší. Přestalo se dařit, vypadl jsem ze sestavy. Naštěstí jsem už zkušený. Je to o gólech, byla i smůla, nedosáhl jsem často na míč, který někdo za mnou uklidil do brány. Přesně takové góly jsem dřív dával já.

Na Tipsport Malta Cupu jste se potkal s hráči Zlína a také Liberce, kde jste působil.

Bylo příjemné, že jsem mohl s ostatními pokecat. Ve Slovanu už není moc lidí, které já pamatuju. Psal jsem kustodovi, jinak v týmu jsou už jen Honza Mikula a Rambo (Michael Rabušic). Bydleli dvacet minut od nás, na stejném hřišti jsme i trénovali.

Na Maltě byl i trenér Pavel Vrba. Co jste říkal na zprávy, že by vás prý chtěl do Zlína?

Překvapily mě. Začali mi psát kamarádi, co to je.

Nikdo vás tedy nekontaktoval?

Bavil jsem se s agentem, panem Paskou. Třeba zájem byl, ale vůbec jsme se o tom nebavili.

Začíná jarní část sezony. Jaká je teď vaše představa?

Začít se tady prosazovat. Musel jsem si zvyknout na odlišné prostředí, není jednoduché přijít do cizí země. Zařizovat všechno kolem. Ať už bydlení, a tak dále. Na všechno si zvyknout. Teď tady začít s čistou hlavou hrát, prorazit tady a moje filozofie se nemění. Už jsem říkal Pavlu Vrbovi ve Spartě, že do toho půjdu na maximum a uvidíme, na co to bude stačit. Myslím, že jsem si nezvolil lehkou soutěž, ale kdyby se mi tu dařilo, myslím, že by to mohlo být krásné. Tady si fotbal může člověk užít, je tady o fotbal velký zájem, a když se mi bude dařit, tak cesta může být ještě hezká. Pořád je mi 25 let. I když mi občas přijde, že jsem toho zažil dost, ale když kouknu na hráče, kteří odcházeli v tomhle věku odešli do zahraničí nebo se teprve začali prosazovat, tak teď je čas, kdy mám dost zkušeností. Když k tomu přidám nějaký um a přijde to, mám ještě dost času si udělat kariéru hezkou.

Jste poslední, ale s minimální ztrátou na deváté místo. Jak se postavení v tabulce v kabině probírá?

Je vidět, že jsou si kluci toho vědomi. I na podzim se nám stalo, že jsme byli předposlední, jednou jsme vyhráli a najednou vyletěli na jedenácté místo. A pak jsme prohráli a byli čtrnáctí, patnáctí. Takové změny jsou tam docela časté. Víme, že je třeba udělat nějakou sérii, nesmíme ztrácet body, jako se nám to stalo v první polovině sezony v posledních minutách. Když se nám bude dařit, tak je to pár krůčků, abychom se dostali do bezpečných vod. Je potřeba bodovat v každém zápase, výsledky jsou občas bláznivé. Tým ze spodní části porazí soupeře z vrchu na jeho půdě. Magdeburg chytil sérii a dostal se z posledních příček.