Článek
Zápas v Braunschweigu si Hloušek dokonale vychutnal. "Když jsem svoje jméno před zápasem viděl napsané v základní sestavě, tak to pro mě po té strašné době byla neskutečná chvíle. A po gólu jsem měl doslova husí kůži. Hlavou se mi honila spousta věcí, byl jsem trochu mimo. Nejsilnější byl asi pocit z toho, že veškeré moje utrpení z posledních měsíců stálo za to. V kariéře jsem asi nebyl šťastnější než teď," řekl.
Na ligový gól čekal 25 měsíců. Předloni v srpnu se ještě za Slavii trefil proti Příbrami, ale nedělní branka v Braunschweigu je pro Hlouška spíš velký bonus. Sám je vděčný jenom za to, že znovu může hrát. "Přehodnotil jsem priority," uvedl Hloušek.
Je mu teprve 24 let, ale nepřízně osudu už zažil dost. Ještě jako talentovaný jablonecký dorostenec si ošklivě zlomil nohu, ale když před čtyřmi lety přestoupil do pražské Slavie za více než 20 miliónů a pak zářil v Evropské lize, všichni mu věštili skvělou budoucnost.
Jakmile si ale Hloušek na jaře 2010 vážně poranil koleno a na půl roku vypadl ze hry, dostal první varování. I když se pak dostal do formy, do reprezentace a vyzkoušel si angažmá v Kaiserslauternu, před rokem a půl přišel další šok: obnovené zranění zkříženého vazu v levém kolenu a znovu pauza. Tentokrát mnohem delší než při prvním zranění kolena.
Může za zranění Robben?
Hloušek nezapomene na loňský dubnový zápas s Bayernem Mnichov, kdy si koleno pochroumal při zdánlivě obyčejném souboji s Arjenem Robbenem. "Tehdy jsem si říkal, co jsem komu udělal, když jsem si podruhé urval křížák. A občas mě napadlo, kde jsem mohl být, kdyby těch zranění nebylo. Ze všeho nejvíc jsem ale myslel na to, abych si zase zahrál velký fotbal."
Teď si v duchu gratuluje, že svůj návrat nevzdal. Byť ho mnohokrát přepadla beznaděj. "Často se mi stávalo, že jsem se uzavíral do sebe. Ale nespadl jsem na úplné dno, kdy bych myslel jen na to špatné. Prožil jsem si muka, ale zocelilo mě to jako člověka," prohlásil Hloušek.
Období od druhého zranění kolena, to bude pro Hlouška už navždy nehezké vzpomínání. "Šestkrát za necelý rok a půl jsem byl v úplné narkóze, tělo schytalo strašné rány a jen pomalu se s z toho dostávalo," uvedl Hloušek.
Chorobopis jako z války
Nejprve opakovaná operace už dříve zraněného kolena a plastika zkříženého vazu, potom vyndání "drátů" z ještě starší zlomeniny nohy, odstranění všech čtyř zubů moudrosti, další dvě operace menisku na levém kolenu a ještě chirurgický zákrok na pravém kolenu, z nějž lékaři vzali štěp nutný pro plastiku na druhé končetině. "Na to, že je mi pořád relativně málo, mám chorobopis jako člověk, který přijde z války," komentoval svoje zdravotní trable už s mírným nadhledem.
Velké cíle si teď před sebe nestaví. "Opravdu neřeším, co bude za týden. Nějaké velké plánování stejně nemá cenu, to jsem se už naučil dobře," řekl rázně Hloušek. "Jsem teď prostě šťastný, že jsem se dokázal vrátit zpátky. Po tom hrozném období jsem změnil pohled na život i na fotbal. Přestal jsem řešit blbosti a mám třeba radost z každého tréninku. O zápasech nemluvě," popisoval univerzál s excelentní levačkou.
Šťastný je i kvůli tomu, že si jeho organismus zase zvykl na tvrdé dávky a už nemusí žádat o žádné úlevy. "Je to obrovská změna. Měl jsem stavy, kdy jsem skoro ani nesešel schody, jaké jsem měl bolesti. Teď v pohodě zvládnu dvoufázový trénink a druhý den ráno nic necítím. Pro někoho je to normální, pro mě to teď znamená hodně. Obrovsky si vážím toho, že zase můžu být v bundesligovém kolotoči," pochvaloval si Hloušek.
Ve skrytu duše však jeden sen nosí. "Kdybych začal hrát pravidelně v Norimberku, lákalo by mě vrátit se třeba do reprezentace. Ale fakt nepředbíhám. Vážím si každé minuty na hřišti," zopakoval Hloušek. Dočká se obnovené premiéry v národním týmu, za který nastoupil naposledy před dvěma a půl lety?
