Fotbal v Německu je na nejvyšší úrovni, chci hrát bundesligu, má jasno Čelůstka

To jsem. Dokonce moc. Podmínky v Norimberku jsou ve všech směrech skvělé. Jen naše výsledky tomu neodpovídají.

Mužstvo je poměrně hodně mladé. Někdy je v zápasech vidět, že nám chybějí zkušenosti. Prohráli jsme zápasy s týmy, které určitě nebyly lepší. Jenže jsme pod tlakem chybovali. Věřím, že do Vánoc ještě budeme sbírat body, abychom na jaře měli o co hrát.

Během letní přestávky jsem trénoval sám, asi deset dnů jsem se chystal v Olomouci se Sigmou. Když jsem přišel do Norimberku, kluci měli odehraná dvě kola. Rychle jsem ale získal důvěru a udržel si ji i po rošádě, která na lavičce proběhla při minulé reprezentační pauze. Měl jsem štěstí, že se povedl první zápas. V Berlíně jsme vyhráli o čtyři branky a výkon týmu byl skvělý. Pak ale přišlo černější období, herně i výsledkově. Na vytížení si ale nemůžu stěžovat. Na jaře jsem v Anglii poslední dva měsíce vůbec nehrál, takže teď jsem pochopitelně náramně spokojený.

Už od dětství jsem byl fanoušek bundesligy. Snil jsem o působení v Německu. Zdejší fotbal je podle mého na nejvyšší úrovni. Tempo, nasazení, fanoušci. To všechno mě fascinuje. Na domácí zápasy v Norimberku chodí minimálně třicet tisíc fanoušků. Jsem prostě nadšený. Chci se ukázat v co nejlepším světle. A pokud by se nám nepodařilo postoupit, chtěl bych přestoupit do bundesligy.

Určitě nesedím a nepřemýšlím, co bude. Jen bych si tím uškodil, je potřeba být koncentrovaný. Ale jednou chci určitě hrát bundesligu. To je nejvyšší úroveň, které lze dosáhnout. Věřím, že do ní s Norimberkem postoupíme. Před rokem jsem šel z Turecka do Anglie, pak byl chvíli doma, přesouval se do Německa. Poslední měsíce byly dost hektické, hodně jsem se stěhoval. Dokázal bych si proto představit, že zakotvím v Norimberku, protože mi sedí. I proto bezmezně věřím v úspěch.

Poprvé jsem v klubu, kde nejsem z Česka sám. Je to určitě pozitivní, příjemnější. Mentalita lidí v Německu je nám určitě bližší než třeba turecká, což věci usnadňuje. Ale kluci mi hodně pomohli, hlavně Honza Polák.

Učil jsem se němčinu na základní škole. Mám tedy základy, které se snažím oživit. Třeba v Turecku jsem se o řeč ani nepokoušel, to bych si přetrhl jazyk. V každém tamním klubu se ale mluví anglicky, kádry všech týmů jsou nabité cizinci. S italštinou to bylo snadnější. Když jsem letěl prvně do Palerma, neuměl jsem ani slovo. Ale Italové jsou nacionalisté, bylo nezbytné se učit. Nicméně italština jde do hlavy rychle, není náročná. Člověk se domluví za tři měsíce, na studium je to pohodlná řeč.