Článek
Jak došlo k vašemu přesunu do Drážďan?
Měl jsem ještě smlouvu v Mainzu, ale nedohodli jsme se s trenérem. Musel jsem odejít. A Drážďany měly zájem, tak to tam zkusím. V Německu se mi líbí atmosféra a kulisa na stadiónech, což by mělo platit i o Drážďanech. Myslím, že se popereme o záchranu, i když moc hráčů praxi z vyšších soutěží nemá.
Přicházíte se zkušeností z finále Německého poháru v dresu Duisburgu...
To byla paráda, prostě velký zážitek. Jako celek z druhé bundesligy jsme se dostali tak daleko, což se v Německu cení. Hrálo se před osmdesáti tisíci diváků na Olympijském stadiónu v Berlíně. Prohráli jsme sice se Schalke, ale nemělo to chybu. S Duisburgem jsem se loučil v tak velkém zápase, takže na to budu rád vzpomínat.
Jak dlouho už vlastně působíte v Německu?
Dvanáct let. V roce 1999 jsem šel do Schalke 04 a netušil jsem, že v cizině už prakticky zůstanu. Když bude držet zdraví, tak proč bych tady dál nekopal? Jazyk jsem se za tu dobu také naučil (smích).
Takže vylučujete návrat do české ligy?
Přiznám se, že jsem už několikrát měl nakročeno do českých klubů, ale pokaždé z toho sešlo. Vadí mi, že v Česku lidi na fotbal nechodí. A ti, co chodí, tak většinou nadávají. Bavil jsem se s českým spoluhráčem Pavlem Fořtem, který nyní přišel také do Drážďan, a ten tvrdí, že se do české ligy už nevrátí.
A sledujete nějakým způsobem český fotbal?
Jistě a musím říci, že nejvíc asi Slavii. V ní jsem začínal. Ale všechny bývalé spoluhráče si ani nepamatuji. Snad jen Kalivodu, který je nyní v Teplicích.
