Článek
Jak emotivní pro vás byl souboj s Eintrachtem necelých čtrnáct dnů po přestupu?
Moc jsem se těšil a zápas jsem si hodně užil. Ještě před deseti dny jsem trénoval s kluky, proti nimž jsem nyní hrál. Ale utkání mnou nijak extra necloumalo. V Eintrachtu je deset nových hráčů. Nejde o tým, v němž jsem čtyři roky hrál.
Když jste střídal, měli jste dvoubrankový náskok, ale nakonec zápas skončil remízou. Trpěl jste na lavičce hodně?
Pochopitelně. Asi jsme dostali strach, zatáhli se a inkasovali ze dvou standardních situací. Bylo vedro, hrálo se ve velkém tempu. Dlouho jsem neabsolvoval celý zápas, a tak jsem si řekl o střídání. Konec jsem fakt protrpěl. Ale výkonem do střídání jsem snad Frankfurtu ukázal, že jsem dobrý fotbalista.
Museli vás spoluhráči před zápasem krotit, nebo jste zase tolik nažhavený nebyl?
Myslím, že mnohem větší emoce přijdou, až budeme hrát ve Frankfurtu, protože jsem měl skvělý vztah s fanoušky. Kluci v Chotěbuzi se mě snažili podpořit. Chtěli vyhrát i kvůli mně. Slíbil jsem jim za tři body večeři, takže jsem ušetřil. Ale raději bych se prohnul hned po prvním utkání.
Zdravil vás trenér Veh, s nímž jste měl v Eintrachu rozpory?
Mě ten člověk absolutně nezajímá. Ruku jsme si nepodali. Těšil jsem se na kluky z Frankfurtu a po zápase jsme asi hodinu seděli v šatně, než odjeli do Drážďan na letiště. Brankář Nikolov, s kterým jsem velký kamarád, mi přestup schvaloval. I další kluci z Eintrachtu říkali, že jsem udělal dobře. Chotěbuz totiž hraje hodně ofenzivně, což mi vyhovuje.
Byť jste odehrál jeden zápas, cítíte velký rozdíl proti Frankfurtu v pojetí nového týmu?
Rozhodně. V tréninku je spousta cvičení na zakončení. I v zápase jsme hráli ofenzivně. Nastupujeme s dvěma klasickými útočníky! Rozhodně nemám žádné výčitky, že jsem odmítl nabídku z Izraele a zůstal v druhé německé lize. Měli jsme hodně šancí, mužstvo má ofenzivu pod kůží.
