Článek
Před nedávnem jste připustil, že po necelém roce a půl uvažujete o změně působiště. Jaká je tedy přesně situace?
Musím zvážit, co dál. Nemám chuť jen vysedávat na lavičce. Chci nastupovat pravidelně a být pro tým platný. V Česku bych měl asi větší šanci vrátit se do formy, kterou jsem měl před časem.
Je návrat domů skutečně reálný nebo jde spíše až o poslední alternativu?
Vážně o přestupu do Česka uvažuji. Nyní mám dost času si všechno promyslet. S vedením klubu jednal i můj zástupce Viktor Kolář. Došlo k dohodě, že se všechno vyřeší v zimní přestávce. Kdybych měl dál sedět jen mezi náhradníky, chci pryč.
Vysvětloval vám trenér Bommer, proč nehrajete? Napomínal vás kupříkladu za špatný přístup?
Je to celé divné, protože v létě jsem hrál celou přípravu v základní sestavě. I do prvního soutěžního zápasu jsem nastoupil od první minuty, ale v poločase jsem střídal. A pak dostal šanci až v osmém kole na pět minut. Trenér mi řekl, že jsem v týdnu po úvodním ligovém utkání špatně trénoval. Jeho připomínky jsem akceptoval, byl jsem hrát dvakrát za rezervní tým a pokaždé skóroval, jeden gól jsem přidal ještě v přáteláku. Ale šanci v áčku jsem přesto nedostal, i když jsme měli dva zraněné útočníky.
Byl váš postoj k přípravě skutečně špatný?
Nebyl jsem si vědom, že bych něco zanedbal. Byl jsem naštvaný jen na sebe, na svůj výkon. Ale myslím, že horší by bylo, kdyby mi bylo fuk, jak jsem hrál.
Neuškodil vám rozhovor pro německý sportovní magazín Kicker, kde jste o situaci otevřeně promluvil?
Dlouho jsem mlčel. Vyhrávali jsme. Ale když jsem nedostal příležitost ani v okamžiku, kdy jsme měli zraněné dva útočníky, byl jsem rozčarovaný. Nicméně mi přece není osmnáct, abych pořád mlčel. Navíc jsem neřekl nic urážlivého, nešlo o žádnou hysterickou reakci. Vedení si mě zavolalo, já jim zopakoval slova, která slyšeli novináři. Můj názor akceptovali.
Může jít o snahu se vás zbavit? Vedení, které vás podrželo po zdravotních problémech na podzim minulého roku, už z klubu odešlo.
Je to možné, protože v létě přišel nový sportovní úsek a možná nezapadám do koncepce herně, nebo z hlediska smlouvy. Když jsem přišel z Frankfurtu, koukali na mě všichni jinak. Ale nemohu ovlivnit, co se stalo.
Považují vás za problémového?
Neberou mě jako po přestupu. Doma bych naskočil do rozjetého vlaku. Vše by bylo snadnější. To je nejpádnější argument pro návrat.
Už v létě vás lákal do Teplice prezident severočeského klubu František Hrdlička. Máte už představu, kam byste směroval další kroky? Ozval se někdo s nabídkou?
S panem Hrdličkou jsme v častém kontaktu a máme nadstandardní vztah. V létě jsem si myslel, že se mnou počítá trenér v Chotěbuzi. Mojí vidinou byly pravidelné starty v druhé lize, která má větší úroveň než první česká. Jenže tehdy jsem netušil, jaký vše nabere směr. Ještě je brzy na nějaké závěry. Každopádně jde o moji budoucnost. Je mi pětadvacet, čeká mě klíčový krok kariéry. Chci do klubu, kde budu hrát, aby mě fotbal bavil a cítil jsem se jako skutečný fotbalista.
Nyní se tak necítíte?
Jsem nevyužitý. Nebylo snadné se vrátit po všem, čím jsem si prošel (pozn.: Fenin se minulou sezónu léčil z depresí). Pomohl mi klub i trenér. Od jara jsem vynechal jediný trénink, fyzicky se cítím výborně. Ale efekt nulový.
Tíží vás současný stav hodně? Neděsí vás neradostná situace v Chotěbuzi a nejasná budoucnost?
Dříve jsem problémy nedokázal překousnout tak snadno. Ale mám přítelkyni, je se mnou v Německu, za což jsem šťastný. Teď snadněji najdu odreagování, nebabrám se ve věcech kolem fotbalu celé dny.
