Článek
Dokázal jste si představit bezproblémovější návrat do kolotoče zápasů?
I když mě všichni odepsali, jsem zpátky, což je největší vítězství. Je to velký úspěch. Ale je třeba si uvědomit, že doteď bylo všechno pozitivní. Každý mě plácal po ramenou. Tohle ale končí. Možná ještě zápas bude trvat určitá bezstarostnost. Pak už žádnou ochranu mít nebudu.
Byl jste rád, že po léčení a rehabilitaci probíhal comeback právě v Chotěbuzi, v druholigovém klubu nepatřícím mezi nejsledovanější?
Určitě. Neumím si představit, že bych se vracel třeba ve Frankfurtu, kde chodí pět set lidí denně na tréninky. Tady mám klid. Lepší to nemůže být. Chotěbuz je více rodinný klub.
Jaké cíle máte pro zbytek sezóny?
Chtěl jsem vždycky všechno hned. Vytěžit ze všeho maximum. Přál bych si nabrat do léta stoprocentní formu a bojovat s Chotěbuzí o první ligu. Je super zase hrát, ale cítím určité deficity, proto si utkání neužiju naplno. Minulost jsem uzavřel, na žádné otázky už nebudu reagovat. Chci být pevnou součástí týmu a vyčnívat jen výkony, ne tím, co se odehrálo během podzimu. Věřím, že najdu stejnou úlohu jako během prvních dvou let ve Frankfurtu.
Bude však nesmírně těžké se nad minulost povznést. Jste připravený, že otázky k depresím a podzimnímu pádu z okna se budou vracet?
Už je to minulost. Při vzájemném zápase ve Frankfurtu, kdy jsem šel na lavičku jako devatenáctý hráč, jsem starou kapitolu kariéry uzavřel. První zápas s Düsseldorfem a tisková konference představovaly dvě tečky. I když je pravda, že konference v Chotěbuzi mě rozhodila. Čekal jsem, že všechno vylíčím mezi třemi čtyřmi novináři, popovídáme si u stolu. Protože vykládat o událostech, které jsem prožil, v cizím jazyce, není snadné. Jenže jsem čelil asi dvaceti žurnalistům a několika televizním štábům. Byl jsem strašně nervózní.
Překvapilo vás něco při návratu po pětiměsíční pauze?
Přijetí fanoušků v domácím zápase s Düsseldorfem. Měl jsem strach. Bál jsem se, že mě vypískají. Lidi po mém podzimním příchodu poznali, že jsem pořád srdcem ve Frankfurtu, kde mě fanoušci měli rádi. Příznivci v Chotěbuzi to mohli vnímat, že jsem přišel za trest. Když tleskali vestoje, šlo o parádní chvilku. Nečekal jsem tak vřelé přijetí.
Do Chotěbuze jste se na podzim přesunul, abyste nevypadl z reprezentace. Letošní mistrovství Evropy nestihnete. Jaká je další meta?
Vnímám, že se připravuje mistrovství světa v Brazílii. Mám tam dost kamarádů. Udržuju si přehled o vylepšování infrastruktury, investicích. Všechno v zemi jde nahoru. Hodně Brazilců se vrací do domácí soutěže. Lepší šampionát si asi člověk představit neumí. Vím, že cesta tam bude dlouhá. Zažil jsem jako náhradník mistrovství Evropy před čtyřmi lety a chci podobný turnaj zažít ještě jednou jako hráč. A nejen v roli diváka, jako v Polsku, kam určitě vyrazím.
