Exkluzivně z Brém: Pavlenkovy rukavice za desetitisíce, pyšný Gebre Selassie a jedinečný Drobný!

V rozhovoru pro Právo a sport.cz reprezentační opory vypráví o jedinečném Drobasovi, rukavicích za desetitisíce nebo kolotoči na Bayernu. Ochotně i zapózovali u jednoho ze symbolů města, sochy Brémských muzikantů. „Lidi se jich dotýkají pro štěstí. Když do Werderu přijde nový hráč, vezmou ho sem," říká Gebre Selassie.

Gebre Selassie: Není obvyklé, aby se v jednom zahraničním klubu sešli tři Češi. Především Pavlas je rád. Kroutí první sezónu, v začátcích ničemu nerozuměl. Byli jsme mu s Drobasem k ruce.

Pavlenka: Bez českých kluků bych měl aklimatizaci rozhodně těžší. Německy jsem uměl sotva pár slov, moc mi pomohli. Na druhou stranu, kdyby tady kluci nebyli, uměl bych německy líp. Při taktické přípravě na zápas rozumím víceméně všemu, ale abych plynule mluvil, na to si ještě počkám. Snažím se. Kousek od stadiónu je kavárna, kde se scházíme s učitelem a klábosíme.

Pavlenka: Máme jistá pravidla. Na společném obědě nebo večeři musíme mluvit německy nebo anglicky. Jinak nám češtinu nikdo nezakazuje.

Gebre Selassie: Po čtyři roky, kdy jsem byl v týmu jediný Čech, neuměl nikdo ani slovo. Radikální změna přišla s Drobasem. Po pár měsících létala kabinou česká slovíčka. Hádejte jaká... (smích)

Pavlenka: Drobas je velký učitel.

Gebre Selassie: Je prostě jedinečný! Po fotbalové i lidské stránce neznám nikoho takového. Drobas je svůj. Bylo mi jasné, že na něj přijde v rozhovoru řeč. Ptal jsem se, jestli mu bude vyhovovat, když ho takto nazvu.

Gebre Selassie: Že je dobré být jedinečný. A že mám štěstí, že jsem nechtěl říct něco jiného. Jak říkám, je jedinečný. Na druhou stranu je obdivuhodné, jak se udržuje v kondici. Všichni k němu mohou vzhlížet.

Gebre Selassie: V posilovně hrajeme o kliky, po tréninku na hřišti o zatahání za uši. Hrajeme to v Brémách dlouho. Když přišel Drobas, začali jsme s tím i před tréninkem. Občas se přidá víc kluků.

Pavlenka: Když dotyčný trest přežene, docela to bolí. Nedávno měl Drobas dobrou formu.

Pavlenka: Po zápase ne, ale další den se zeptám, co šlo v dané situaci udělat lépe. Pokud má člověk u sebe tak zkušeného parťáka, navíc Čecha, je to super. Rád se ho na názor zeptám. Mohl by nás všechny učit. Ve všem!(směje se)

Gebre Selassie: Drobas řekne, co si v danou chvíli myslí. Nepřemýšlí, co z toho může vzniknout. Naservíruje to komukoli. Řediteli klubu nebo spoluhráčům.

Pavlenka: Šestadvacet už není na slavení. Naposledy jsem slavil osmnáctiny, pak už nebylo co. Leda řidičák. Je fakt, že jsme každý jiný. Drobas je výbušnější, nikoho nepustí ke slovu, já zase klidnější. Ale mně to s ním vyhovuje, je s ním sranda.

Gebre Selassie: Pro partu je hrozně důležitý.

Gebre Selassie: Nevím, jestli vyhrajeme titul jako v Dortmundu Rosický s Kollerem... Jsem ale pyšnej, že jsem ve Werderu šestou sezónu.

Pavlenka: Myslím, že za svého. V kabině je třetí nejdéle sloužící. Myslím, že udělal pro klub tolik dobré práce, že se už řadí mezi osobnosti Werderu.

Gebre Selassie: On totiž málokdo věří, že jsem Čech (smích). Jsem na sebe hrdej, že jsem dokázal ustál těžké chvíle. Je nápor na psychiku, když se vám v zahraničí nedaří. Myslím, že i Pavlas má dobře našlápnuto, protože ne každý rozehraje první sezónu takhle dobře.

Gebre Selassie: Nepamatuju, že by v Brémách byla dlouhodobě na pozici brankáře taková spokojenost. Víceméně od doby Toma Wieseho se čekalo, kdy přijde ta správná jednička. Pavlas potvrzuje, že byl správnou volbou, i když tomu spousta lidí nevěřila.

Pavlenka: Zrovna nedávno jsem tam byl s kamarády a divil se tomu. Ptal jsem se zaměstnance, jestli jde o charitu. Prý ne. Jsou fungl nové, nemají žádný příběh.

Gebre Selassie: Cena je vysoká, nějaký nadšenec si je ale koupí. Až se prodají, vystaví tam tvoje rukavice z nějakého prestižního zápasu. Budou sice od bahna, ale ještě dražší.

Pavlenka: No, já bych si je asi nekoupil, abych byl upřímný. Zřejmě je drahý ten rámeček.

Gebre Selassie: Nechci soudit. Ale myslím, že jsme se všichni zvedli pod novým trenérem Kohfeldtem. Narovinu, je jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší, kterého jsem zažil. Jeho představy o fotbale, přípravy na zápas, nemají chybu.

Gebre Selassie: Úplně v pohodě. Znám ho dobře, před třemi lety dělal u áčka asistenta. Má přirozenou autoritu, práci dělá výborně. Ideální mix.

Gebre Selassie: Razí fotbal podle mého gusta. Konstruktivní. S tím, že všichni musí být v pohybu. Hráč s míčem musí mít k dispozici minimálně tři možnosti řešení, kam ho přihrát.

Pavlenka: To musí porovnat asi spíš Theo, zas tak dlouho v Německu nechytám. Ne, samozřejmě je úroveň bundesligy zcela na jiné úrovni, než jsem byl zvyklý z Česka. Soutěž je rychlejší a psychicky náročnější. Musíte být ve střehu v každé situaci. I v tomto ročníku se stalo, že hráč nachytal brankáře z půlky hřiště.

Pavlenka: Zachytal jsem si. Ale kluci prý s Bayernem zažili daleko větší hukot.

Gebre Selassie: Když ho trénoval Pep Guardiola, běhali jsme bez balónu. A Bayern se bavil fotbalem. Byla to neskutečná jízda.

Pavlenka: Pohádka. Bayern je se vším všudy jiný svět. I v Dortmundu chodí pravidelně přes osmdesát tisíc. Neskutečný. V Brémách máme na ligu také pokaždé vyprodáno. Dvaačtyřicet tisíc... Jen jednou se stalo, že nebylo plno. Na Německý pohár. V úterý večer, v prosinci, kdy bylo pět pod nulou. Přišlo, v uvozovkách jen čtyřicet tisíc. Fanoušky máme skvělé. Jak říkám, jiný svět.

Pavlenka: Uděláte to jednou, dvakrát. Potřetí si balíte kufry.

Gebre Selassie: Možná hned poprvé. Dát do hry maximum je základ. Nemusí se dařit, forma občas klesne, ale základ tam musí být vždycky. Jinak máte problém. A i fanoušci vám to dají najevo.

Gebre Selassie: Chuť je. Werder ale nemá finanční možnosti jako Dortmund, Schalke, Lipsko nebo Hoffenheim. Je však superklubem, jsem tu nadšený. Například fanoušci jsou ojedinělí. Byly složité roky, oni reagovali skvěle.

Gebre Selassie: Za šest let se stalo jednou, že na nás po zápase čekala skupinka fanoušků. Chtěli si s námi některé věci vyříkat. Nic extrémního, jen vyjádřili nespokojenost. Měli jsme po deseti kolech čtyři body, trpělivost přetekla. Ale zase ne tolik, že by stáli před auty, nechtěli nás pustit ven.

Pavlenka: Celkově si sportovců v Německu mnohem víc váží. Včetně těch, kteří už něco dokázali a skončili profesionální kariéru. Jsem tu krátce, ale tohle cítím naprosto jasně. V Česku je to bohužel jiné. Když se daří, každý se přidá, v opačném případě se spousta lidí odvrátí.

Gebre Selassie: Většina Němců je taková. Pokud vidí, že se snažíte, jedete na doraz, stojí za vámi, podporují vás.

Gebre Selassie: Jo, tady jsou strašně fajn lidi. Nic extrémního. A když, tak jenom pozdraví, podají ruku. Když se nedaří, třeba když v úvodu sezóny nebyla dobrá série, veřejné prostory nevyhledáváte.

Pavlenka: Jsme tady s přítelkyní spokojení. Město není obrovské, teď se zlepšilo i počasí, prší už jen občas. Máme přátelské sousedy. Akorát jsou jiné věkové kategorie, v domě jsme nejmladší. Jedna rodina s dítětem, jinak většinou starší lidé. Všichni jsou ovšem milí a velice ochotní se vším pomoci.

Gebre Selassie: Ano. Doteď jsme v kontaktu s paní, u které jsme bydleli první půlrok. Jednou mě vezla na trénink. Přehlédl jsem upozornění, že se budou kácet stromy, nemohl jsem vyjet z garáže autem. Její manžel je doktor, když měla žena problém, hned ji přijal. Lidi jsou ochotní. Asi pochopitelně ne úplně všichni, ale zatím mám na ty příjemné štěstí.

Gebre Selassie: Nevím. Ale pokud jsou fanoušky Werderu rodiče, tak i jejich děti. Přestože se odstěhují klidně na druhý konec Německa. Fotbal je pro Brémy jedničkou, jiný sport na takové úrovni ve městě není.

Pavlenka: Basket, hokej, ale nižní soutěže. V nedalekém Bremerhavenu je hokejová extraliga. Vím, že tam působí Tomáš Pöpperle a Jaroslav Hübl. Chtěli jsme se s nimi setkat, Werder zamýšlel interview na ledě. Nestihlo se, letěli jsme s nároďákem do Číny. Navíc oni vypadli z play off.

Gebre Selassie: (povzdech) Měl jsem poslední šanci si na mistrovství světa zahrát...

Pavlenka: Třeba budeš hrát do čtyřiceti. Běháš, skáčeš jako dvacetiletý mladík.

Gebre Selassie: Druhý den po zápase se tak ale necítím.

Gebre Selassie: Bohužel. Jak udeřila, od té doby...

Pavlenka: ...to jde s tebou z kopce. (smích)

Gebre Selassie: To snad úplně ne, ale únavu cítím víc. Rána jsou jiná než před osmi lety.

Pavlenka: V tom, že musíš jezdit do školky se synem?

Gebre Selassie: To taky.(smích)