Článek
Zatímco na podzim Wolfsburg ve fotbalové bundeslize předváděl střídavé výkony, na jaře neprohrál a z devátého místa skočil na první. Co je za proměnou vašeho týmu?
Na podzim jsme nehráli špatný fotbal, ale nedokázali jsme vyhrávat zápasy na hřištích soupeřů. Teď se nám povedla první utkání, získali jsme sebevědomí a také máme potřebnou dávku štěstí. Navíc perfektně funguje obrana, dostali jsme jen osm gólů v deseti zápasech.
Zapomněl jste říct, že především těžíte z fantastické ofenzívy. Vždyť jste v deseti zápasech dali pětadvacet branek. Spoluhráč Grafite je s dvaceti góly nejlepším střelcem soutěže, vy jste se šestnácti zásahy čtvrtý...
Ano, střelecky se nám daří. Spolupráce s Grafitem je vynikající. Rozumíme si. Ale je třeba vidět i práci mého krajana Misimoviče v záloze, který má sedmnáct gólových asistencí. A rekord celé soutěže je dvacet. Jsem přesvědčený že na konci ligy jich bude mít mnohem víc.
Dal jste šestnáct gólů. Neláká vás koruna pro krále bundesligových střelců?
Pro mě je hlavní, že jsme na prvním místě. Je to fantastický pocit vést tak kvalitní soutěž. Samozřejmě mám radost z každého gólu. Prožívám nejlepší období kariéry, cítím se ve skvělé formě a doufám, že mi to dlouho vydrží.
V minulé sezóně jste v Německu dal osm gólů. Čím si vysvětlujete posun k lepšímu?
Zvykl jsem si na nový život, nové město. Naučil jsem se německy a rozumím vážně moc dobře. Jsem mnohem zkušenější ve všech směrech. Už jsem toho hodně zažil. Cítím se silný.
Posiluje vás hodně i těžké dětství, které jste prožil ve válkou zmítaném Sarajevu?
Samozřejmě. Bylo to hodně nepříjemné. Už na to nemyslím, tyhle vzpomínky jsem vytěsnil. Ale není pochyb o tom, že takové zážitky člověka neskutečně posílí.
Vám se mimořádně daří i v reprezentačním dresu Bosny a Hercegoviny. V probíhající kvalifikaci jste dal už sedm branek, což vás řadí na první místo mezi střelci. Navíc je váš tým ve skupině druhý. Cítíte, že postup na šampionát v Jihoafrické republice je blízko?
Ano. Nikdo z nás nečekal, že bychom mohli skutečně na turnaj postoupit. Bylo důležité, že jsme poslední dvě utkání s Belgií vyhráli. Klíčové budou zápasy v Arménii a Estonsku.
Jak je možné, že se vám tolik střelecky daří i v reprezentaci?
I tady těžím ze spolupráce s Misimovičem. Hrajeme spolu rok v klubu, dokonale jsme se poznali. On ví, kam mu naběhnu, a já zase tuším, co udělá on. Na hře se to pozitivně projevuje.
Jste teď mezi fanoušky v Bosně i ve Wolfsburgu hodně vyhledávaný?
V Bosně jsem jen při kvalifikačních zápasech, ale pro celou zemi jsou úspěchy týmu hodně důležité. Lidé jsou na nás hrdí a nikdo nerozlišuje, kdo dává góly. Co se týká Wolfsburgu, je moc hezké, když vás příznivci zastavují a chtějí podpis nebo se vyfotit. Ale všechno je v klidu. Jsme malé město. Na kafe i večeři si mohu zajít bez problémů.
Jste v Německu sám?
Ano. Je to tak vlastně už od dob působení v Teplicích. Přítelkyni nemám. Po tréninku jdu do města na kafe nebo si někdy vyrazím na jídlo. Jindy jdu rovnou domů a odpočívám. Koukám na televizi, baví mě hlavně komedie a thrillery.
Do Wolfsburgu jste přestoupil v létě 2007 z Teplic. Vzpomenete si ještě někdy na působení na severu Čech?
Samozřejmě! Pravidelně sleduju výsledky klubu na teletextu. Myslím, že rok a půl v Teplicích byl pro moji kariéru rozhodující. Bez působení v Česku bych se tak vysoko asi nedostal. Proto považuju přestup do Teplic za klíčový. Prosadit se v kterékoliv kvalitní soutěži po ochodu přímo z Bosny by bylo velmi obtížné a nevím, jestli by se mi to podařilo.
V Teplicích hrají i vaši krajané Mahmutovič, Merzič a Ljevakovič. Jste ve spojení?
Ano. Hlavně se Samirem Merzičem si voláme dost často. On mi vždycky říká, jak hráli a co se jim povedlo. Párkrát jsem ho byl i navštívit.
Brzy to zřejmě budete mít do Teplic mnohem dál, protože se o vaše služby usilovně zajímají přední kluby z Anglie a Španělska. Sledujete zájem velkoklubů?
Vím, že se o tom mluví, ale momentálně mě to nezajímá. Plně se koncentruju na Wolfsburg. Chci s klubem vyhrát bundesligu a postoupit do Ligy mistrů. Je to sen nás všech.
Neříkejte, že vás nechává klidným chvála od předních trenérů z Manchesteru United, Arsenalu či Barcelony.
Vážně mě to nijak nevykolejilo ani nevyvedlo z míry. Jistě, jednou bych si chtěl zahrát v Anglii či Španělsku, ale momentálně tohle téma není na pořadu dne.
Do Teplic jste přestoupil za 75 tisíc eur, do Wolfsburgu za čtyři milióny eur a nyní za vás anglické kluby nabízejí až třicet miliónů liber. Vnímáte, jak vaše cena roste?
Ano, ale mám smlouvu ve Wolfsburgu ještě na další dva roky. A víc v tuto chvíli neřeším.
