ECHO BUNDESLIGY: Leverkusen má titulový náskok, Bayern se potápí sám

„Do konce sezony sice zbývá ještě dvanáct kol, ale jedno je jisté. Leverkusen o víkendu udělal obrovský krok k titulu. Osmibodový náskok na druhý Bayern vypadá hodně slibně. Navíc Bayer hraje ve velké pohodě a pořád platí, že v této sezoně ještě neprohrál. A ironií osudu 32. soutěžním zápasem bez porážky v řadě vyrovnal rekord Bayernu…

Upřímně, Bayernu jsem před zápasem v Bochumi po předchozích dvou porážkách moc nevěřil. Mnichovská parta si to v neděli vyloženě nechala utéct: vedla 1:0 a nejlepší střelec bundesligy Kane neproměnil stoprocentní šanci na uklidňující zásah.

Je evidentní, že Bayern sráží děravá defenziva. Obranná práce všech hráčů je mizerná a jejich chování po ztrátě míče neodpovídá ambicím týmu, který chce hrát o několik trofejí. Jasně, Bayern za stavu 1:0 kvůli přerušení zápasu vypadl z tempa, ale na to se nikdo nemůže vymlouvat. Velkým minusem pochopitelně bylo vyloučení obránce Upamecana, jenž šel ven ve chvíli, kdy to jeho tým nejméně potřeboval. Bayernu pomohlo až prostřídání a dostal se na rozdíl jediného gólu, především teenager Tel hru neskutečně oživil. Klidně z toho nakonec mohla být remíza 3:3, jenže Kane v další tutovce ukázal, že teď prostě není v pohodě.

Na veřejnost prosákly zprávy o hádce záložníka Kimmicha s asistentem trenéra Löwem, ovšem tohle se stává i v jiných týmech. Na Bayernu je teď cokoliv negativního vidět víc než jinde, vlastně se potápí tak trochu sám. Pozor, má mnohem palčivější problémy než dusnou atmosféru: chybí dirigent obrany, lídr týmu a vůbec celková osa. Každé mužstvo potřebuje pevně danou hierarchii, kterou v dnešním Bayernu nevidím.

Pochopitelně chybějí i zraněné hvězdy v čele s křídelníky Comanem a Gnabrym, v nynějších složitých časech by se oba moc hodili.

Hodně se mluví o trenéru Tuchelovi. Ustojí krizi? Podle prvotních zpráv se ho Bayern zatím zbavovat nechce, i když klubové legendy jako Lothar Matthäus nebo Dietmar Hamann mají k Tuchelově práci spoustu výhrad. Mimochodem, sám kouč měl po předchozí porážce s Leverkusenem v kabině prohlásit, že si myslel, že trénuje lepší mančaft. Všichni to sice popřeli, ale znáte to: na každém šprochu…

Vedoucí Leverkusen vítězství nad Bayernem ještě víc nakoplo. Přesně, jak řekl trenér Xabi Alonso: „Po minulém týdnu pro nás nebylo těžké hrát dobře.“ Nováček z Heidenheimu umí být doma nepříjemný, což ukázal i proti Leverkusenu, ale Bayer si výhru 2:1 pohlídal. Znovu bylo vidět, že ať nastoupí kdokoliv, dnešní lídr bundesligy je extrémně silný.

Kdybych měl zmínit jeden výrazný rozdíl mezi prvními dvěma týmy, vypíchnul bych konstruktivní rozehrávku stoperů Leverkusenu. Tapsoba, Kossounou a především Tah dělají nejen v defenzivě obrovský rozdíl, Bayern nikoho takového nemá. Leverkusenu se navíc daří přehrávat i soupeře, kteří hrají v hlubokém bloku, může se opřít o perfektní represink a dokonalou organizaci hry. Překvapilo by mě, kdyby z toho nebyl titul. Zvlášť když Bayern je ve svém nynějším rozpoložení schopný ztratit víceméně s kýmkoliv. Malér může přijít i v Lize mistrů, osmifinále s Laziem Řím se dalo rozehrát o dost líp (0:1).

Už jen o čtyři body za Bayernem je třetí Stuttgart. V tuhle chvíli netuším, jestli se může vyšvihnout i na druhé místo, ale rozhodně směřuje do Ligy mistrů. Zaslouženě, protože Stuttgart spolu s Leverkusenem dávají návod, kudy by měl jít moderní fotbal. Možná to na první pohled vypadá jednoduše, ale je za tím moře práce trenérů i hráčů. Ve Stuttgartu nemají takové možnosti jako na nejslavnějších německých adresách a musí pracovat se skromnějším rozpočtem, ovšem hodně by mohl pomoct právě postup do Champions League. A nejen finančně.

Víc jsem čekal od čtvrtého Dortmundu, který ve Wolfsburgu šel do vedení, jenže ve druhé půli absolutně vypadl z tempa a byla z toho jen remíza 1:1. Borussia na jaře ještě neprohrála, nicméně o víkendu měla předvést mnohem víc. V sestavě mi chyběl nejen křídelník Malen, který má zkraje jara fantastickou formu. Šetřil ho trenér Terzič na vstupní osmifinále Ligy mistrů v Eindhovenu?

Velkou záhadou je pro mě (ne)nasazování Vaška Černého ve Wolfsburgu. Jaro začal dvěma góly, jenže pak postupně začal vypadávat ze sestavy. Hrál aktivně a dostával se do zakončení, takže bych si představoval, že ho kouč Kovač podrží. Myslím, že Černý by týmu měl co dát, zvlášť když Wolfsburg na jaře ještě nevyhrál.

Přinejmenším zvláštní je situace Davida Juráska, jenž v lednu přišel na hostování z Benfiky do Hoffenheimu. Výsledek? Zatím 9 bundesligových minut z 360 možných, což mi moc nedává smysl. Doufám, že brzy dostane šanci od začátku, aby ukázal, co umí. Hoffenheim potřebuje změny: na jaře uhrál jen tři remízy a v podstatě už mu utekla pohárová Evropa. Spekulovalo se o konci trenéra Matarazza, ale klub se za něj postavil.

Autíčka na dálkové ovládání, tenisáky nebo letadélka, která na trávník shazují sladkosti. Z protestů fanoušků proti příchodu nového investora a změnám v podílu bundesligových práv se stal folklór, přerušovat se musí i zápasy ve druhé bundeslize. Právě tam jsem v pátečním duelu Herthy s Magdeburgem viděl předčasně ukončenou první půli: hráči odešli do kabin, po čase se vrátili, dohráli poločas, prohodili si strany a rovnou rozjeli druhou půli. A během partie Norimberku s Kaiserslauternem musela na hřiště naběhnout policie. Kde to jsme?

Zápasy, které trvají i tři hodiny, jsou ve finále otravné. Obzvlášť to platí pro večerní utkání: představte si, že tam jdete třeba s malými dětmi… I pro hráče to není úplně komfortní, vypadnou z tempa a zvyšuje se riziko svalových zranění.

Co s tím? Zatím mě napadá jen jedno řešení. Změny si odhlasovaly samy kluby, takže by měly začít u sebe a pracovat s fanoušky. Ani ti si přece nemůžou častá přerušování užívat, z fotbalu se vytrácí to hlavní: zábava. Mimochodem, jeden z možných investorů už odstoupil, což dává naději na uklidnění situace. Sám jsem zvědavý, jak tahle sága dopadne.“