Článek
Hamburk je klubem pro české fotbalisty zaslíbeným. V dresu šestinásobného mistra Německa kopali třeba Milan Fukal, Petr Jiráček, David Rozehnal, Marek Heinz a mezi tyčemi kouzlil Jaroslav Drobný. HSV patřil mezi zakládající celky bundesligy. V roce 2006 například skončil na třetím místě, před čtyřmi lety však přišel historicky první sestup. Klub, jenž za posledních deset let vyměnil patnáct trenérů, se z bídy nevyhrabal a dál se marně snaží o návrat mezi elitu.
„Je to strašný," zarazí se nejprve při shrnutí faktů z posledních let David Jarolím, syn bývalého kouče české reprezentace. Sám byl v klubu devět let a z toho sedmkrát hrál evropské poháry. „Trenéři se taky měnili, většinou ale nebyli odvolaní, jen dostali lepší angažmá," vzpomíná.
Sám už se z hráčské role posunul do pozice kouče, proto se při počtu změn na trenérské lavičce zakaboní. „Aby mohl trenér systematicky pracovat, tak těch změn bylo moc. Doufám ale, že se HSV dostane zpátky do ligy," tvrdí optimisticky třiačtyřicetiletý muž, jehož snem je jednou usednout právě na lavičku tohoto německého celku.
Hamburk naposledy bojoval v baráži, všichni věřili, že se tradiční klub dostane do první bundesligy. I proto vedení HSV pozvalo na odvetu bývalé hráče. „Jenže to skončilo obrovským zklamáním. Spousta fanoušků by si přitom Hamburk v první lize přála," myslí si Jarolím. Vzpomíná, že v době jeho působení klub fungoval v režimu, kdy neutrácel za posily horentní sumy.
„Přišel třeba Van der Vaart za 7,5 milionu eur a to se hrály poháry. Po mém odchodu padl klub do průměru, kupoval přitom ale hráče za 20 milionů, týmu pak chyběl charakter. Přicházeli hráči za obrovské peníze, ale charakterem mi neseděli," přiznává.
Sám se v Hamburku potkal se spoustou skvělých fotbalistů. Son, Kompany, Zé Roberto, Van Nistelrooy. To je jen krátký výčet hvězd, s kterými se potkal. „Ti kluci makali před tréninkem, přidávali si po tréninku. Právě tohle dělá velké hráče, proto měli úspěšnou kariéru," říká s obdivem. Když má vyjmenovat, kteří z parťáků v týmu na něj udělali největší dojem, přiznává Jarolím, že je složité říct jedno jméno.
„Co se týče fotbalovosti a taky kvůli tomu, že jsme spolu hráli v záloze, řeknu dvě jména. De Jong a hlavně Zé Roberto. Tomu tehdy bylo 36 let, ale neztratil nic na rychlosti, v hlavě to měl neskutečně nastavené. Vidět jeho fotbalovost a lehkost, to byla paráda," líčí s úctou.
S kým ze spoluhráčů je nejvíce v kontaktu nebo proti komu se mu hrálo nejhůře, se spolu s dalšími informacemi dozvíte ve videu. Celý pořad si také můžete přehrát jako podcast.