Co chybí českému fotbalu? Expert dává za vzor Džeka, Federera i svého syna

Fanoušci pražské Sparty na Kadeřábka nejspíš dodnes vzpomínají. V Česku neměl konkurenci, byl geniální při hře dopředu a nadprůměrný směrem dozadu. „Platil za takové monstrum a v Německu najednou zjistil, že realita je jinde," vzpomíná Radek Šilhan, moderátor O2 TV ve stejném pořadu Sport.cz.

Saňák upozorňuje, že je třeba soustředit se na detaily. Není přihrávka jako přihrávka a střela jako střela. „Dočetl jsem se, že trenér Priske učí ve Spartě hráče přihrávat na správnou nohu. Říká se tomu komunikace přihrávkou. Tou spoluhráči říkám, co by měl udělat. Když mu dám míč blíž soupeři, měl by hrát na jeden dotek, pokud mu dám míč dál, měl by hrát do prostoru. Tohle všechno jsou důležité detaily," líčí trenér týmu z Hané, který má zkušenosti i z mládežnického fotbalu, kde slavil úspěchy.

Pochopitelně je rozdíl i mezi zakončením. Střela může být pouhé plácnutí do míče, nebo cílení. „Trenéři mládeže by měli učit hráče. Je rozdíl, když chtějí jen trefit zařízení, nebo ránu umístit," pokračuje Saňák.

Jako exemplární případ vypilované koncovky dává Šilhan Edina Džeka při utkání Ligy mistrů v Plzni. „Nikdy se mu nestane, že by pálil do pětadvacáté řady," smeká moderátor O2 TV. „Něco ho naučil pouliční fotbal v Bosně a pak měl i štěstí na trenéry, kteří ho přiměli k neustálému drilu a opakování. Nic dokonalejšího ještě nikdo nevymyslel, žádná tabletka to nenahradí," doplňuje Saňák a přidává i tenisový příklad, když tvrdí, že i Roger Federer piloval i na konci kariéry údery.

Moderátor fotbalového Přímáku pak z paměti na stejné téma vytáhl příhodu, kterou mu svěřil Vladimír Šmicer a týkala se působení v Liverpoolu pod koučem Benítezem. „Vláďa říkal, jak třicet minut nacvičovali přihrávky přímým nártem na pět, sedm metrů, vzpomínal, jak ho bolely kotníky," líčí Šilhan, kterého zajímalo, jak by na takovou věc reagoval třeba v Sigmě Olomouc.

„My to děláme. Opakování je matka moudrosti, dělali jsme to i ve Spartě, Hráči to koušou těžko, ptají se, proč se máme učit přihrávky. Ale fotbal je vzdělání. Přísnost a důslednost bychom měli přenést do fotbalu," tvrdí Saňák. Sám by chtěl prý jednou fotbal přirovnat k hudební škole. A hned vysvětlí proč.

„Můj syn chodí jednou týdně na klarinet do lidové školy umění a pak ještě trénuje doma. Ve výsledku se naučí hrát. My trénujeme čtyřikrát týdně fotbal a stejně to třeba neumíme. Fotbal je prostě také vzdělání. Musíme začít efektivně trénovat," myslí si. „Každý z nás musí přispět k tomu detailu a pracovat na tom. Hrál jsem v Německu, trénoval jsem s Němcem. Vidím obrovský rozdíl v té důslednosti vzdělávat se. Pořád se snažíme něco trošku ohýbat, švejkovsky něco očůrat a ve výsledku máme problém.

Co dalšího zaznělo v pořadu Přímák?