Článek
Jak sladké bylo vítězství v bitvě o Berlín?
Opravdu sladké. Jako tým jsme ho moc potřebovali. Udobřili jsme si fanoušky, protože první zápas ve východním Berlíně jsme na podzim prohráli 0:1, a to je štvalo. Dokáží nám ledacos odpustit, ale prohru s městským rivalem ne. Očekávali od nás co nejvyšší vítězství, aby mohli říct, že vládcem Berlína je Hertha a nikoliv Union.
Zápas naživo neviděli, ale dali vám najevo, že jste jim udělali radost?
Když jsem se v sobotu díval na instagramový účet Herthy, dávali radost hodně najevo.
Jste zvyklí běžně na padesátitisícové návštěvy, na derby a velké zápasy je Olympijský stadión vyprodaný. Teď byl prázdný. Bylo to deprimující?
Je to škoda, ale v této situaci se nedá nic dělat. Normálně by přišlo 75 000 diváků, bylo by vyprodáno, zápas by měl obrovský náboj. Z výhry 4:0 jsme měli obrovskou radost, Union jsme přeskočili v tabulce už o čtyři body. Kalilo nám ji, že se o ni jsme se o ni nemohli bezprostředně podělit s našimi skvělými fanoušky. Oslavy by byly mohutné.
I na berlínském derby byl prázdný stadion
Rivalita Herthy a Unionu je obrovská. Hetha sídlí v bývalém Západním Berlíně, Union vzdušnou čarou 23 kilometrů daleko ve východní části. Projevuje se tento fakt ve vztazích fanoušků?
Určitě v obou táborech jsou lidé, kteří tu dobu pamatují a vzpomenou si na časy, kdy bylo město rozdělené zdí. Dneska už to není znát, mezi fanoušky nepanuje nevraživost. Rivalita je sportovní, žádný politický podtext v ní není, alespoň jsem se s ním nesetkal.
Vrátím se k samotnému zápasu. Výsledek zavání debaklem, ale v první půli vám Union několikrát zatopil...
Union hrozil ze standardních situací, ty má velmi nebezpečné, jeho hra je velmi dobře organizovaná a výborně brání. To jsme ale věděli. Minulý týden doma prohrál s Bayernem 0:2, oba góly dostal ze standardních situací, do obrany Unionu se soupeř těžko dostával. Hru městského rivala jsme si velmi důkladně rozebrali a připravili se na něj. My jsme jejich útočné akce dobře ubránili, bylo jen otázkou času, kdy dáme gól. Už v první půli jsme měli dvě velmi dobré šance, ale nedali jsme je.
Fotbalista Herthy Matheus Santos Carneiro Da Cunha (uprostřed) slaví gól v derby s Unionem.
Byly klíčem k vítězství dva slepené góly, které dělila necelá minuta?
Určitě, ten druhý přišel po jejich chybné rozehrávce u půlky hřiště a našem brejku. Pro ně to byl úder, z něhož se už nevzpamatovali. Takový moment položí i silnější týmy. Nám se pak hrálo velmi dobře, byli jsme lehčí na balónu, odvážnější, a ještě jsme dva góly přidali.
Hrál jste uprostřed zálohy. Podílel jste se na některé gólové akci?
Dával jsem před finální přihrávku u prvního a třetího gólu. Často jsem se zapojoval do ofenzívy.
Bylo vidět, že máte do hry velkou chuť, obcházel jste soupeře, i komentátory zaujal jeden váš slalom přes tři hráče...
Když se mužstvu daří, vedete, troufnete si víc. Zdravě stoupne sebevědomí, cítíte se lehčeji.
V 80. minutě jste střídal. Zápas byl rozhodnutý, šlo o taktický krok?
Bylo to taktické střídání. Trenér šetří hráče v nabitém programu, využívá pěti střídání. Zahrají si tak i kluci, kteří by jinak zůstali na lavičce nebo na tribuně. Na hřiště šel i osmnáctiletý záložník Lazar Samardžič. Všichni kluci makají, zaslouží si šanci.
Trenér Bruno Labbadia je v této sezóně je už čtvrtým koučem Herthy. Dá se říct, že léčba Labbadiou zabrala, když ze dvou prvních zápasů máte šest bodů a skóre 7:0?
Určitě. Kouč nám jasně vysvětlil, co od nás chce a my jsme jeho herní styl akceptovali. Ještě to ale není stoprocentní, jak by si představoval, což nám samozřejmě říká. Ale jsme na dobré cestě, abychom nejen hráli pěkný fotbal, ale vyhrávali.
Už jste si konečně podali ruku?
(směje se) Ještě ne. Hygienická opatření nám to stále nedovolují.
Fotbalista Herthay Dodi Lukebaki se raduje z gólu v derby s Unionem.
Jaké konkrétní úkoly dává vám?
Konkrétně proti Unionu jsme hráli v rozestavení 1 - 4 - 2 - 3 - 1. Po ofenzívních hráčích, včetně mne, chtěl, abychom si hodně měnili pozice, neustále byli v pohybu a nabízeli se. Během zápasu jsem se objevoval i na obou křídlech. Snažili jsme se co nejvíc rotovat hráče Unionu, který bránil s pěti zadáky. Naším cílem bylo, co nejvíc roztrhat jejich obranný blok. Jeden náš hráč šel proti balónu a druhý už zabíhal za obranu. Chtěli jsme je co nejvíc rozhodit, což se nám ve druhé půli dařilo lépe než v první.
Parádní čtyři góly jste ale slavit nemohli. V minulém utkání ve Hoffenheimu váš spoluhráč Dedryck Boyata dal pusu Marko Grujičovi, televizní záběry toho momentu obletěly svět...
On to nebyl polibek, jen z jednoho úhlu to tak vypadalo a samozřejmě ten televize vybraly. Nebylo to ani po gólu, ale před naší standardkou a Dedryck šeptal Markovi taktické pokyny, kam kdo poběží. V Německu hygienici přísně hlídají, jestli se na stadiónech dodržují všechna nařízení. Jsou u hřiště, mají speciální rozlišovací vestu. Nařízení dodržujeme. Máme dvoumetrové rozestupy, ty jsme dodržovali i před utkáním, kdy se držela minuta ticha za oběti koronaviru. V rouškách jsme v kabině, máme je při rozcvičení, teprve když nastupujeme na hřiště k utkání, si je sundáme. Velmi ukáznění jsme i při gólových oslavách.
Restart vám vyšel skvěle, jste v polovině tabulky, jedenáct bodů od pásma sestupu. Nepomýšlíte na pohárovou Evropu, od které vás dělí jen pět bodů?
Teď jsme rádi, že jsme udělali šest bodů a odskočili od spodku tabulky. Co bude dál, se uvidí, pořád zbývá sedm zápasů. Ve středu hrajeme v Lipsku, potkám se s Patrikem Schickem, v sobotu hostíme Augsburg, kde jsou Tomáš Koubek, Marek Suchý a Jan Morávek. Kdyby nám tenhle anglický týden vyšel, můžeme se kouknout na tabulku a říct si, co je ještě reálné. Zůstáváme nohama na zemi. Prvotní je záchrana, k níž jsme udělali dva důležité kroky.
Vy jste nemohl kvůli žlutým kartám hrát úvodní utkání v Hoffenheimu, kde jste ho sledoval?
Doma v televizi. V sobotu dopoledne jsme měli my, co jsme zůstali v Berlíně, trénink. Teď je cestování složité. Kluci letěli dokonce dvěma letadly a na stadión jeli dvěma autobusy.
Neobával jste se po výhře 3:0, že na vás nemusí zbýt místo v sestavě, pokud i u vás platí pořekadlo, že vítězná sestava se nemění?
Neobával a ani jsem o něčem takovém nepřemýšlel. Měl jsem radost z důležitého vítězství jako všichni v klubu. Trenér Labbadia v náročném programu hospodaří se silami hráčů a využívá celý kádr, který má k dispozici. Šanci dostává mnohem víc hráčů. V mužstvu je pohoda, všichni kouče respektují, protože cíl je společný a daří se nám ho naplňovat.
