Článek
Co se vám vybaví, když se řekne Andreas Brehme?
Bezvadný kluk. Vynikající fotbalista, který uměl hrát oběma nohama. A taky skvělý spoluhráč. Mrazí mě, když se bavíme o tom, že odešel někdo z mojí generace.
Vzpomenete si na vaše první setkání, když jste ve čtyřiadevadesátém přišel ze Slavie do Kaiserslauternu?
Měl jsem z něj respekt a taky trochu strach, na takové persony jsem nebyl z Česka zvyklý. Ale brzy to ze mě spadlo: zjistil jsem, že jsme stejná krevní skupina. Rád se smál a měl rád pivo. V posledních letech jsem ho lákal do Prahy na plzínku, ale už jsme to bohužel nestihli. Měl toho hodně.
Můžeme se vrátit do devadesátých let?
Andy mi v Kaiserslauternu nejen ze začátku hodně pomáhal. Sám věděl, jaké to je, když fotbalista odejde z domova do jiné země. Nikdy nezapomenu na to, jak mě po každém gólu nadšeně objal. Vždycky to bylo hodně upřímné.
Zažili jste spolu i pár velkých oslav, viďte?
V roce 96 jsme vyhráli německý pohár, na finále s Karlsruhe v Berlíně přišlo 75 tisíc lidí. A v osmadevadesátém jsme pro Kaiserslautern poprvé získali titul. Byly to nádherné roky a Andy na svojí poslední štaci prodal všechno, co se naučil. Hrál v Bayernu nebo Interu Milán a všude sbíral trofeje.
Ruhe in Frieden, Andy! 🕊️#RIP #Brehme | 📸 IMAGO pic.twitter.com/JfNGcZOi6v
— DFB-Team (@DFB_Team) February 20, 2024
Mrzelo ho, že v titulové sezoně stihl jen pět ligových zápasů?
To nebylo zásadní. Je jedno, kolik kdo odehraje zápasů, důležití jsou úplně všichni. Přínos se neměří jen tím, co dokážete na hřišti. Třeba Andy uměl báječně povzbudit i z lavičky nebo o přestávce v kabině. Hltali jsme každé jeho slovo.
Hltal jste i jeho fotbalové umění?
Byl to velký univerzál, zvládal několik defenzivních postů. Snoubila se u něj inteligence s talentem. Jednou nohou si zpracoval míč a druhou ho v půl vteřině odehrál, balon mu vážně nešlo vzít. Jeho milimetrově přesné nahrávky cítím na noze ještě dneska.
Zmiňoval jste, že zvládal hrát oběma nohama.
A oběma stejně dobře. Vybavuju si jeden zápas, v kterém jsme vedli možná už 5:1, a já nastřílel hattrick. Andy kopnul jednu penaltu pravou a před druhou mi nabídl, abych na ni šel. Já nechtěl a míč si vzal znovu on. Řekl mi: „Teď ti něco ukážu.“ Kopl to levačkou a byl z toho další gól.
Svůj nejslavnější gól – z penalty ve vítězném finále mistrovství světa 1990 – dal pravačkou. Seděl jste tenkrát přilepený u televize?
Bylo mi skoro dvaadvacet a nechával jsem si zdát, že bych se k takovým hráčům chtěl jednou přiblížit. Měl jsem štěstí, s Andym se mi to splnilo.
Vídali jste se i po konci v Kaiserslauternu?
Náhodou jsme se dvakrát potkali v Mnichově na zápasech Bayernu, v obou případech to bylo moc fajn. I teď bych s Andym radši hrál jeho milovaný golf, než mluvil o tom, že už tady není.
