Budějovický manažer Táborský o Evropě, dětství ve Slavii či Ciprovi: Tuším, co si bude nahoře přát

Dynamo je po šestnácti letech v semifinále poháru, navíc jako jediný mimopražský tým. Příjemný pocit?

Hodně příjemný. Čtvrtfinále jsme měli pod kontrolou a ustáli jsme i změny v sestavě, takže zasloužený postup. V semifinále bych si přál doma Spartu. Slavii máme doma v lize už teď o víkendu, pro fanoušky to jsou vděčné zápasy. Plný stadion, emoce a někdy i překvapení.

Jaro, vyhrané čtvrtfinále poháru nad soupeřem z Moravy... Nemáte pocit, že se vrátil čas a je zase rok 2007?

Je to už šestnáct let, ale ještě dneska si vybavím krásné dubnové počasí u nás v Budějovicích i oba góly: první jsem dal po přihrávce Jardy Černého a druhý patičkou. Přešli jsme přes Slovácko a v květnu jsme jeli na semifinále do Jablonce.

Po remíze 0:0 vám nevyšly penalty a vypadli jste.

Měli jsme skvělou partu a Karel Poborský hrál po mistrovství světa 2006 svoji poslední sezonu v kariéře. Na podzim se nám dařilo v lize, byli jsme šestí. Jaro jsme měli slabší, ale v poháru jsme došli daleko. Semifinále v Jablonci? Jedním slovem strašné.

Bolela porážka o to víc, že byste v případě postupu do finále šli do tehdejšího Poháru UEFA?

Jasně, Budějovice nikdy takhle blízko Evropě nebyly. Jablonec tenkrát šel ve druhém předkole na Austrii Vídeň, což by pro nás i fanoušky byl atraktivní los. Škoda, do finále jsme neměli daleko.

Kromě vás to pamatují třeba Zdeněk Křížek s Jiřím Kladrubským, dnešní asistenti trenérského tandemu Marek Nikl & Tomáš Zápotočný. Je příjemné, že jste pořád spolu?

Jsem rád, že kluci, kteří pro klub něco odvedli, pro něj můžou dál pracovat. Oba se vzdělávají a jejich role jim sedí. A já? Pozice manažera áčka mě moc baví, v tuhle chvíli bych neměnil.

Neuvažoval jste o trenéřině?

Začal jsem céčkovou licencí a mám už i béčko, ale myslím, že jako trenér bych byl impulzivní rapl. (usmívá se)

Vážně?

Když jsem před třemi lety končil jako hráč, dostal jsem od vedení Dynama na vybranou: kouč béčka, nebo manažer áčka. Sáhl jsem po téhle funkci, protože jsem měl pocit, že tady někdo takový chyběl.

Někdo, kdo by dělal hráčům servis?

Je pravda, že telefon nepustím z ruky a jsem na příjmu 24/7, ale pro kluky to dělám rád. Taky občas bývám u vyjednávání o nových hráčích. Sbírám zkušenosti a hodně jsem se naučil od pana Čadka, dnešního sportovního ředitele. Ví všechno. Teď už to zvládám sám a troufám si říct, že mám o hráčích přehled, chodím na každý trénink.

Jarní ligu jste začali sérií tří zápasů bez bodu, ale pak jste porazili Bohemians a remizovali v Boleslavi. Plus zmíněný postup do semifinále MOL Cupu. Dostal se tým do pohody?

Nálada byla dobrá celou dobu, trenéři nepanikařili. Přesně vědí, co chtějí hrát, a drží se toho. Nezapomínejte na osmifinále poháru s Hradcem, což byl zatím nejlepší jarní zápas. Zvládli jsme i Brno s tím bláznem vpředu. (usmívá se)

Myslíte nejlepšího ligového střelce Jakuba Řezníčka, jenž si ve čtyřiatřiceti užívá životní sezonu?

Je to pohádka. Kubovi fandím, moc mu přeju ligovou stovku. Je to přírodňák a není tajemství, že byl v mládí trochu divočejší. Hráli jsme spolu v Boleslavi, kde ho přeřadili do béčka, ale vždycky to byl fajn kamarád. Našel si holku, zklidnil se a nakonec udělal zajímavou kariéru. Prošel Plzní či Spartou, zastavil se v Belgii i u nás v Dynamu. Je v laufu a ví, kam si naběhnout. I my jsme s ním měli na podzim v lize problémy. Naštěstí se našel milimetrový ofsajd a vyhráli jsme.

Ve středečním poháru Řezníček začal jako náhradník, na plac se dostal až v 56. minutě a tentokrát neskóroval. Jak se vám to povedlo?

Chvilku nám trvalo, než jsme ho navnímali, ale kluci to zvládli skvěle. Bylo znát, když Brno prostřídalo a trochu přitvrdilo. Po zápase jsem Kubovi gratuloval k jeho extra formě, zdravil se s kustodem nebo doktory. U nás v Budějovicích hrál rok a půl, vzpomínáme na něj v dobrém.

Ještě jedno spojení s úspěšným rokem 2007: tenkrát vás trénoval František Cipro, jenž nedávno zemřel.

Panu Ciprovi věnujeme nedělní ligový zápas se Slavií, kde zažil svoje nejlepší trenérská léta. Uvedeme ho do síně slávy Dynama, což bude i pro mě hodně silný moment. Byl to můj nejdůležitější trenér, myslím na něj dost často. Kdyby seděl na tribuně, asi by fandil Slavii. Jsem přesvědčený, že na nás bude koukat shora a přát si, aby to byl zajímavý fotbal.

Dobře, že jste zmínil ligovou bitvu se Slavií, kde jste vyrůstal. Bude to pro vás svátek?

Slavia je moje srdcovka a tohle jsou zápasy, na které se těší úplně každý. Jasně, hraje se o stejné tři body jako třeba se Zlínem, ovšem Slavia patří mezi top tři kluby v Česku. Bude to svátek pro město i pro klub. Pokud se vyhneme chybám, může to pro nás dobře dopadnout.

Nemrzí vás, že jste v Edenu nevydržel déle? Odcházel jste ve dvaadvaceti.

Nemrzí mě to. Od osmnácti jsem chodil po hostováních a už jsem nechtěl zažít, že v létě nastoupím do přípravy a po pátém kole zase půjdu pryč.

Chápu.

V roce 2007 jsem chtěl zůstat v Budějovicích, kde se mi dařilo, jenže tenkrát jsem byl moc drahý. Šel jsem do Boleslavi, ale do Dynama jsem se pak ještě dvakrát vrátil. A Slavia? Od pěti let mě táta každý den vozil na tréninky a teď hraju silvestrovská derby, což je pro mě obrovská čest. Třeba se do Edenu jednou vrátím v jiné roli, ovšem teď jsem naprosto spokojený v Budějovicích.

Kdyby se vám dařilo ve Slavii, neotevřely by se nové obzory v Dynamu, viďte?

Narodil jsem se v Praze, nicméně dneska už jsem spíš Budějovičák. Jen mě mrzí, že nemám u sebe dceru, která žije v Praze, ale zvládáme to. Všechno je, jak má být.