Brabec: Úspěšné mistrovství světa může inspirovat i český ženský fotbal

Postupně na to dojde, hodit se může všechno. Řeknu vám, že to byl hodně silný zážitek. Přijeli představitelé zhruba 180 asociací, což je naprostá většina členských zemí FIFA. Řešilo se všechno možné: tréninkový proces, ekonomika, marketing… Všichni oceňují, jak moc se ženský fotbal za poslední roky posunul. Ostatně bylo to vidět i na mistrovství světa, které bylo hodně povedené. Padly divácké, televizní i finanční rekordy.

Samá velká jména, seděl jsem tam od osmi ráno do jedenácti večer. Všichni měli co říct: trenérka Jill Ellisová, která s USA dvakrát vyhrála mistrovství světa, dlouholetá trenérka Chelsea Emma Hayesová nebo třeba Arséne Wenger. Bylo úžasné, že jsme se mohli pobavit s lidmi, které bychom normálně nepotkali.

Věřím, že spousta těch věcí je pro nás aplikovatelná. Máme našlápnuto k tomu, abychom byli úspěšní. Devatenáctka dvakrát po sobě hrála na EURO, byť jednou jsme ho pořádali my. Máme řadu mladých holek i programů a vedení asociace podporuje ženský fotbal. Byla by škoda toho nevyužít. Aby byl ženský fotbal úspěšný, musí se spojit všechno: stát, asociace, marketing. A ještě je nutná jedna důležitá věc.

Zázemí. Pokud ho nebudeme mít, na úspěchy nikdy nedosáhneme. Na finále jsem seděl s Portugalkami, které říkaly: „My jsme taky paběrkovaly, ale když se vybudovalo národní tréninkové centrum, najednou jsme věděly, kam patříme. Měly jsme konečně zázemí a mohly jsme začít budovat ženský fotbal.“ Nějakou dobu to trvalo, ale teď byly poprvé na mistrovství světa.

Třeba v Austrálii ještě v roce 2020 nikdo neznal brand Matildas, což je přezdívka tamní ženské fotbalové reprezentace. Všichni se spojili a vytvořili značku, která nemá na světě obdoby. Nepřeháním. Například televizní sledovanost semifinále MS mezi Austrálií a Anglií v zemi předčila i jakékoliv ragby. Toho si tam hodně považují. Netvrdím, že se to jednou stane i v našich podmínkách, protože jiné je financování sportu ze strany státu i celá společnost.

Ale máme obrovský prostor ke zlepšení. V Česku jsme s vývojem ženského fotbalu nějakou dobu trochu zaspali, ale v posledních čtyřech letech se zlepšilo jeho financování a s tím se zlepšuje i prostředí či kvalita trenérů.

Je to i záležitost marketingu. Jinými slovy: není to o těch 90 minutách na hřišti, ale o tom, co je okolo. Pomůžu si příkladem Angel City. To je klub, který před pár lety vznikl v Kalifornii a vlastní ho slavné ženy. Herečky Natalia Portmanová či Eva Longoria, tenisová legenda Serena Williamsová, bývalá fotbalistka Abby Wambachová… Vědí, co chtějí a pro koho to dělají, a mají pečlivě propracovaný byznysplán. Čili fotbal jako hra a všechno, co je okolo. Tímhle směrem bychom měli jít taky, abychom lidi přilákali.

Jasně, je to cesta, ale nesmí zůstat jen u jednoho zápasu. Kromě Sparty a Slavie se snaží i třeba Liberec a Slovácko, které hrávají na hlavních stadionech. Znovu bych zdůraznil marketing a mediální pokrytí, na které si třeba mistrovství světa nemohlo stěžovat. Lize by mohly pomoct pravidelné televizní přenosy, ovšem zatím je to tak, že ne všechny zápasy se hrají na stadionech, z kterých by se dalo vysílat.

Jednoznačně mělo, i tohle je jedno z důležitých poselství konference. Nejde jen o ženský fotbal, ale i o mužský. Mimochodem, tipnete si, kolik je na světě předsedkyň svazů?

Devět! Žena šéfuje fotbalu na Islandu a tři ženy sedí ve výkonném výboru nigerijského svazu. Zato Česko patří mezi zhruba 20 procent asociací, které ve vrcholných pozicích nemají žádnou dámu. Tohle je něco, co bychom měli změnit.

Ale ne na sílu, bez vášně pro fotbal to nejde. Skvělým příkladem je končící generální sekretářka FIFA Fatma Samourová. Její přednášky na konferenci byly poučné a cítil jsem z ní touhu po tom, aby počet žen ve fotbale rostl raketově. To podle mě není úplně reálné, ale v Česku musíme udělat daleko víc, abychom přivedli nové ženy: trenérky, rozhodčí, administrátorky…

Samozřejmě, nabízí se jich víc. Petra Bertholdová, Simona Necidová nebo třeba sestry Martínkovy: Lucie už je asistentkou ve Spartě a u reprezentační devatenáctky. Fotbal milují, dělaly ho celý život a mají mu co dát i dál. Bude to o tom, co jim dokážeme nabídnout. Mimochodem, momentálně máme na úseku ženského fotbalu pět mužů. Doufám, že se to změní, i když vím, že je to hodně spojené třeba s úspěchy.

Přesně tak. Jsme jeden z mála států, který má v kvalifikaci Ligy mistryň tři týmy. Teď je to sice naposledy, ale je to úspěch, elitní země nám to závidějí. Slovácko to bude mít komplikované, ale bylo by fajn, kdyby se mezi nejlepší šestnáctku v Champions League dostala minimálně obě pražská S. Zkušenosti, které holky v Evropě získají, jsou pro reprezentaci k nezaplacení.

Dostat se do áčka by byl obrovský úspěch. Stejně jako postoupit na EURO, v roce 2025 bychom chtěli ve Švýcarsku být. Není to ale tak, že přijde úspěch a všechno bude. Je to přesně naopak: nejdřív se musí vytvořit podmínky, aby k tomu úspěchu vůbec mohlo dojít. Čili vychovávat hráčky a zlepšovat kvalitu ligy. Pomohl by jí příchod strategického partnera, případně profesionalizace. Ovšem otázkou je, jestli na to máme podmínky. Třeba i u nás pomůže odkaz úspěšného mistrovství světa, zajímavých příběhů tam bylo spoustu.

Seděli jsme spolu, bylo to moc příjemné setkání. Když se jednou bude chtít vrátit do Česka a pomoct nám s ženským fotbalem, budeme rádi. Jednou se prý vrátí určitě, ale tuším, že hned tak to nebude. Mistrovství světa nebylo špatné a Jitka má navíc smlouvu až do roku 2027.

Snad se to brzy vyjasní. Všechno záleží právě na tom, jak to bude s pozicí technického ředitele. Ženský fotbal mě moc baví a už kvůli němu nechci, aby se to protahovalo.