Bohemians neznají, ale o to jsou na návštěvníky z Prahy příjemnější. Jak Norové prožívají souboj s klokany

Bodö (od našeho zpravodaje) – Najít v Bodö zapáleného fotbalového fanouška je úkol, který by z fleku zvládl i leckterý podprůměrný flink. Vždyť dle slov tiskového mluvčího klubu dorazí prakticky na každý mač místního celku minimálně šest tisíc diváků, což je na místo, v němž žije jen něco okolo padesáti tisíc lidí, opravdový kumšt. I při běžné procházce ulicemi není výjimkou, že zvenku na stěně domů zahlédnete vlát žlutočerné vlajky na podporu fotbalového týmu, který se v posledních letech stal hegemonem domácí soutěže. V posledních třech sezonách získal dva mistrovské tituly a v té současné si suverénně kráčí pro další, takže fotbalová horečka na severu Norska nabírá na obrátkách.

O nadcházejícím oponentovi toho ale v Bodö příliš netuší. „Jediné, co vím je, že hrají v Praze. Všichni mí přátelé to mají podobně, je to přibližně stejné, jako když jsme na jaře čelili Lechu Poznaň. Vůbec jsme nevěděli, co od soupeře na hřišti čekat," přiznává jeden z fanoušků, který pracuje v blízkosti stadionu s odkazem na poslední, neúspěšný dvojzápas ve minulém ročníku vyřazovací fáze Konferenční ligy (0:0, 0:1).

Tentýž příznivec Bodö pak naznačil, že silné stránky Bohemians by domácímu, kombinačně vyspělému celku, nemusely úplně vonět. „V norské lize máme největší problém s Molde," připomněl neoblíbeného soupeře, jehož Bodö v posledních čtyřech soutěžních duelech nedokázalo porazit. „Mají pevnou defenzivu, hrají hodně do těla. Navíc v tříobráncovém systému, kdy se halvbeci stahují do obranné pětky. Kromě toho jsou nebezpeční v protiútocích, což nám činí problém," naznačil, že momentálně čtvrtý tým domácí soutěže se vyžívá v podobném herním stylu, jaký úspěšně praktikuje družina Jaroslava Veselého.

S podobným nadšením, s jakým příznivci Bodö vyprávějí o svém týmu a (ne)znalosti vršovického celku, pak vítají i do zelenobílých barev oděné výletníky. Ti se nejen během nočních hodin, které ale za polárním kruhem v tuto roční dobu znamenají prakticky běžné denní světlo, často potkávají s místními. A snad nikdy nejde o nepříjemnou konfrontaci, někteří obyvatelé Bodö se s návštěvníky z dalekého Česka vyfotí, prohodí pár slov nebo poradí, kde že se to dá najít nejbližší otevřený bar. Pěkným gestem bylo i přivítání samotných hráčů v češtině, přímo na stadionu před začátkem tréninkové jednotky.

Vřelé přijetí od místních jako by bylo přímým kontrastem toho, jak se chtějí Bohemians při svém návratu do pohárové Evropy po šestatřiceti letech prezentovat na hřišti. Plánují nedat soupeři dýchat a jak sám trenér Veselý zmínil, vnutit ofenzivně laděnému soupeři nepříjemnou, fyzickou hru.

Ať už ale klání na zeleném, umělém pažitu, o které jde především, dostane jakémukoliv konci, je jisté, že na první výjezd klokanů za hranice po zatraceně dlouhé době budou s úsměvem vzpomínat jak obyvatelé padesátitisícového pobřežního městečka, tak sami Bohemáci. Protože minimálně jejich návštěva nepříliš známé destinace se z obou stran nese v duchu tak často propírané sportovní fair-play.