Belgie, Norsko a teď soupeřem Bohemians. Už se nemůžeme dočkat, říká český teenager z Bodö

Cloumá s Bodö fotbalová horečka?

Už se nemůžeme dočkat. Když nás na jaře vyřadila Poznaň v prvním kole play off Konferenční ligy, hodně to bolelo. Rozhodl jediný gól. Teď máme chuť do toho znovu vlétnout.

Co čekáte od Bohemians, kteří se do pohárů vracejí po 36 letech?

Dobrá otázka. S českým týmem jsme zatím nehráli, takže moc netušíme. Na druhou stranu jsme dobře rozehraní z ligy, kterou vedeme s devítibodovým náskokem. Máme zdravé sebevědomí a pozici favorita bereme.

Neschováváte se za klišé, že se začíná za stavu 0:0?

V prvním zápase doma nám může nahrát umělá tráva, české týmy na ni nejsou zvyklé. Naše umělka je navíc dost rychlá: obvykle hrajeme dominantně a soupeř se hodně naběhá. Bohemce nemusí pomoct ani dlouhá cesta, Bodö leží za polárním kruhem..

Může být vaším trumfem i mládí? V týmu máte jen šest třicátníků.

Takhle Bodö funguje dlouhodobě. Klub nakoupí perspektivní mladé hráče, kteří nasbírají zkušenosti v lize i pohárech a pak se můžou výhodně prodat. Jako nigerijský útočník Victor Boniface, který od nás před rokem odešel do belgického Unionu Saint-Gilloise. A vidíte, před pár dny přestoupil do Leverkusenu.

A co vy? V téhle sezoně jste za áčko stihl jen dvě minuty v lize a čtrnáct v poháru.

Jsem ve složité situaci. Bojuju o místo, ale moji konkurenti jsou hodně dobří. Občas hraju za béčko, ovšem jinak spíš trénuju. To mi taky hodně dá, ale zápasy jsou víc. I tady v Bodö.

Jak moc těžké je zůstat trpělivý a nepropadat skepsi?

Někdy si říkám, že bych si možná zasloužil víc. Ale jinak to beru tak, jak to je. Trpělivost je v životě fotbalisty důležitá, může vás posunout

Takže nelitujete, že jste loni vyměnil belgický Sint-Truiden za Bodö?

Kdepak, byla to dobrá volba. Líbilo se mi, že jsem měl jít přímo do áčka. Měl jsem i dost jiných nabídek, třeba do italské Primavery. Ta je sice hodně kvalitní, ale pořád to ještě není chlapský fotbal. Přestupu do Norska nebudu nikdy litovat, pro mladého kluka je to skvělá škola.

Fotbalová i životní?

V Bodö se mi líbí, máme dobrou partu. I město je hezké: malé, všechno je po ruce. Nemám si na co stěžovat.

Ani na drsné klima?

Pocitových minus 21 se v zimě dalo přežít. Základ je dobře se obléknout, navíc tréninky jsme měli v hale. Ani teď není kdovíjak hezky, venku je čtrnáct stupňů. Na fotbal je to ale příjemná teplota.

A jak zvládáte bílé noci bez tmy?

V pohodě. Zatáhnu závěs a mám tmu. Slunce zapadá půl hodiny před půlnocí, ale před třetí už zase vychází. Vlastně ani není moc tma, vypadá to spíš jako kdyby bylo zataženo. Je to bláznivé.

Mimochodem, co vaše norština?

Všemu rozumím, ale mluvím pořád anglicky. Norština je specifická, má hodně přízvuků. Je složité všechno pochytat, ale s řečmi nemám problém. Život mě naučil. (usmívá se)

Život a rodiče?

Máma je Italka a táta Čech, navíc jsem vyrůstal v Belgii. Zvláštní, viďte? Ve škole jsem se učil francouzsky, protože jsem žil ve Vlámsku.

V Česku nikdy?

Zatím ne, ale táta mě odmala nutil, abych mluvil česky. Chtěl, abych rozuměl babičce s dědou. Občas si v češtině něco přečtu nebo se podívám na film, abych byl pořád v kontaktu s jazykem. A s tátou si hodně volám přes WhatsApp.

Češtinu pilujete i na srazech reprezentace. Vrátily vás dny v osmnáctce a devatenáctce do českých reálií?

Mladí mluví úplně jinak, mají svoji řeč. Ze začátku pro mě bylo těžké mezi nové lidi zapadnout, všichni se už navzájem znali. Nikdy předtím jsem nebyl ani v kolektivu českých dětí. Pomohlo mi, že jsem se ukázal v zápasech, a díky tomu mě kluci vzali mezi sebe.

Ačkoliv máte ještě dva roky čas, sníte o pozvánce do nové jednadvacítky? Kvalitních levonohých obránců moc není, po letošním EURO o vás mluvil i trenér Jan Suchopárek.

Jasně, ortodoxních leváků je obecně málo. Jen tady v Bodö máme kromě mě další dva. (usmívá se) A reprezentace? Není jen na mně, do které kategorie se dostanu, v první řadě je to věc trenérů. Každopádně na srazy nároďáku jezdím moc rád a nová jednadvacítka by byla fajn. Nechám se překvapit.

Překvapíte někdy i příchodem do Česka? Nějaké nabídky jste prý měl už letos.

Do osmnácti jsem chodil do školy v Belgii, chtěl jsem ji dokončit. A pak hned přišla nabídka z Norska. Nicméně angažmá v Česku bych se do budoucna nebránil. Šel bych s radostí.

Třeba se to povede ještě v tomto přestupovém okně, Bodö vás může poslat i na hostování.

Agent toho teď má víc. Něco nevyšlo a na něčem dalším se pracuje. Jak jsem zmínil, tréninky v Bodö jsou kvalitní, jenže zápasovou praxi nenahradí. Potřebujete hrát, abyste se zlepšoval. Jinak je to začarovaný kruh: když máte málo zkušeností, trenéři vás jen tak nepostaví.

Zpátky k dvojzápasu s Bohemians. Vyptávali se vás v kabině na českého soupeře?

Jasně, otázek bylo hodně. Jaký je to tým? Jak hraje? Jaký má stadion? Říkal jsem klukům, že si Bohemku pamatuju v tabulce spíš dole. A není to tak dávno, co hrála i druhou ligu. Jenže teď je po dost dlouhé době v pohárech, což jí na motivaci přidá deset procent navíc.

Ovšem jako favorit se cítíte vy.

Pro Bohemku může být složité, že vlastně bude hrát dvakrát venku. U nás i v odvetě na Spartě. Sice to bude v Praze, ale ne na vlastním stadionu. Zato my jsme v dobrém tempu a daří se nám. Snad v tom budeme pokračovat.