Článek
Když mu banda vtipálků v čele s Ladislavem Vízkem na procházce den před olympijským finále napsala do písku sestavu, kouč za pár hodin na týmové poradě pokýval hlavou: „Trefa! Přesně takhle to bude."
Havránek platil za fotbalového demokrata, hráči za ním šli. Nechtělo se jim jen na první přípravný kemp v osmasedmdesátém do slovenského Komárna, kam nepřijela ani celá jedenáctka. Někomu se příčila představa cesty na vlastní náklady, někdo dával přednost reprezentačnímu áčku a další prostě měli smůlu: na olympiádu tenkrát nesměl nikdo, kdo už hrál na mistrovství světa nebo v jeho kvalifikaci.
📚 Před 1⃣0⃣0⃣ lety se v Bratislavě narodil všestranný sportovec František Havránek. Osobnost výrazně spojená s historií našeho klubu.
Krátce hrál za Židenice, mohutnější stopu ale zanechal jako trenér. Náš klub vedl v letech 1972 až 1976, postavil tak pevné základy mistrovského… pic.twitter.com/JhiUBwVH7Q
— FC Zbrojovka Brno (@FCZbrojovkaBrno) July 11, 2023
Poskládat fungující partu pro olympijskou Moskvu byl pro Havránka životní úkol. Na prahu šedesátky už měl spoustu zkušeností: trénoval Slavii či silnou brněnskou Zbrojovku, s Hradcem Králové postoupil do první ligy, byl mistrem Kypru a zastavil se i v polském Chorzówě.
Platil za skvělého psychologa, každého hráče znal do posledního detailu. „Jeho trenérská mantra? Těžko na cvičišti, lehko na bojišti," vzpomínal po letech jeden z olympijských vítězů Verner Lička. Těšil se, jak se během brazilského turné projde po slavné Copacabaně, jenže místo toho Havránek na hotelu zavelel: „Jde se běhat na střechu!"
Mimochodem, už tenkrát si chytře natáčel tréninky, aby měl jistotu, že hráči nic nešidí. „Když měl někdo malér, trenér mu to bez milosti spočítal, ale taky třeba uměl protáhnout pauzu u moře. Rád na pana Havránka vzpomínám," poklonil se Vízek, nejlepší československý střelec olympijského turnaje.
I fotbalovou část Her poznamenal bojkot západních zemí kvůli vpádu sovětské armády do Afghánistánu, spousta velmocí chyběla. Skupinou s Kolumbií (3:0), Nigérií (1:1) a Kuvajtem (0:0) prošli Vízek a spol. bez porážky. S obrovským betonovým stadionem a bílými nocemi v tehdejším Leningradu se rozloučili čtvrtfinálovým triumfem 3:0 nad Kubou.
„Myslím, že chlapci na to mají, a odevzdají všechno, co dovedou," říkal Havránek ještě na pražském letišti do mikrofonu Československé televize. Platilo to i v semifinále s Jugoslávií, výhru 2:0 orámovaly dva góly v prvních dvaceti minutách.
A finále s NDR? Havránkovi se v Lužnikách za stavu 0:0 báječně povedlo střídání. Místo unaveného Vízka, jehož limitovalo nakopnuté žebro, poslal na plac brněnského žolíka Jindřicha Svobodu s pokynem: „Zkus se dostat do zakončení."
Útočník s vizáží francouzského herce Pierra Richarda poslechl a ani ne za pět minut vystřelil zlato. Sám kouč ironií osudu medaili nedostal, placky vyfasovali jen hráči.
Po mistrovství světa 1982 se Havránek posunul k československému áčku, stihnul s ním třináct zápasů. Pak následovala ještě jedna štace na Kypru a penze s puncem olympijského vítěze. Zemřel v březnu 2011, bylo mu 87 let. Jeho portrét visí v Síni slávy českého fotbalu na Strahově, zlatý tým z Moskvy tam má svoje místo hned vedle vicemistrů Evropy 1996.
