Bartek o Bohemians v pohárech, trenérském startu či rozlučce s ligou: Brečím spíš u filmů, ale na tohle nikdy nezapomenu

První jaro v roli asistenta – a hned vstupenka do druhého předkola Konferenční ligy. Říkají vám, že jste úspěšný trenér?

(usmívá se) Pravda, byl to příjemný začátek. Je jasné, že se vám do nové role naskakuje líp, když se daří. Oceňuju, že se můžu učit od Jardy Veselého a dalších inspirativních lidí z realizáku, udělali mi to o dost jednodušší. A poháry? Fajn bonus.

Kdy jste začal věřit, že by Evropa mohla vyjít?

Když jsme v předposledním kole vyhráli v Plzni. Měli jsme několik nepovedených zápasů a věděli jsme, že to se Slováckem bude bitva až do konce, ale vítězství v Plzni nás uklidnilo. Věřili jsme, že to v posledním zápase dotáhneme.

Byl jste u toho i vy. Dostal jste poslední minuty ve chvíli, kdy Slovácko o tři góly prohrávalo na Slavii a Bohemians směřovali do pohárů.

Myslel jsem, že jsem za áčko Bohemky naposledy hrál v listopadovém osmifinále poháru s Hlučínem, ale Jarda Veselý i lidi z vedení mi říkali, že bych si zasloužil ještě jednu rozlučku. Bylo to docela administrativně složité, protože jsem musel podepsat měsíční hráčskou smlouvu, což pro mě byla úplná novinka. Jsem šťastný, stálo to za to. Před plným Ďolíčkem a s postupem do pohárů. Ten zápas nebyl o mně, přesto ho budu mít v hlavě napořád.

Dojalo vás to?

Já brečím spíš u filmů. Dojímám se třeba nad dcerou, fotbal prožívám jinak. Svůj poslední ligový zápas jsem bral jako splněný sen. Do Ďolíčku jsem chodil už jako kluk a doufal jsem, že si v zelenobílém dresu jednou sáhnu na obrovský úspěch. A povedlo se, po 36 letech jsme v Evropě. Bohemka je naposledy hrála v září 87 a já se narodil půl roku nato.

Byly to v sobotu nervy? Před Slováckem jste měli jen dvoubodový náskok.

Zdravá nervozita, takhle bych to řekl. Byli jsme kousek od pohárů a byli bychom zklamaní, kdyby se to nepovedlo. Náš vedoucí Libor Koubek v telefonu sledoval průběh zápasu Slovácka na Slavii a o poločase nám řekl, že je to na dobré cestě. S Olomoucí jsme prohráli, ale naštěstí to už nevadilo. Po minulé sezoně, kdy jsme se zachraňovali v baráži, mi to doteď připadá neuvěřitelné.

Nelitoval jste během jara, že jste před Vánoci skončil a nemohl jarní tažení zažít přímo na hřišti?

Kdepak. Potvrdil jsem si, že jsem udělal správně. Takhle kvalitní kádr za mých časů v Bohemce nikdy nebyl a já ve svých letech už nechtěl být maskot. Na vlastní kůži to můžu poznat v tréninku, když jdu do některých cvičení. Teď už je mi líp jako asistentovi.

Stíháte chodit k mladším žákům, které jste trénoval ještě na podzim?

Bohužel ne, tušil jsem to už dopředu. Celý den jsem na tréninkové základně v Uhříněvsi: dopoledne s áčkem a odpoledne s béčkem, za které ještě občas naskakuju ve třetí lize. Teď ale budu mít tři týdny čas, abych se zašel na kluky podívat, jaké udělali pokroky.

Každopádně pět let práce u mládeže bylo dobrým základem pro áčko, ne?

Ligový fotbal je úplně něco jiného, ale troufám si říct, že bez zkušeností od mládeže by to pro mě bylo náročnější. A jak už jsem zmínil, mám skvělé učitele.

Nebojíte se, že úspěšný kouč Jaroslav Veselý v létě odejde na lepší adresu?

Je jasné, že o dobré trenéry je zájem, ovšem Jarda má v Bohemce rozdělanou práci. Samozřejmě mu nemůžu mluvit do života, ale byla by škoda od ní odcházet.

Takhle mi to nedávno řekl i váš bývalý spoluhráč Radek Sňozík, který dodneška chodí na většinu domácích zápasů Bohemians.

Nedivím se, se Sňózou jsme vždycky byli na stejné vlně. (usmívá se)

I on chválil vaši pohárovou jízdu. Čím to, že vám sezona takhle sedla?

Nakopla nás už loňská baráž s Opavou. A pomohly nám posily, tým se zkvalitnil. Například tolik silných variant do ofenzívy v Bohemce nepamatuju. Věděli jsme, že máme kvalitu, ale bylo by bláznovství, kdybychom před sezonou vykřikovali, že půjdeme do pohárů. To by se nám asi rychle vrátilo. Šli jsme postupně.

Jako po schodech?

Přesně tak. Nejdřív jsme se chtěli vyhnout nejhorší šestce a dostat se do klidné prostřední skupiny. Ovšem pak se to vyvrbilo směrem ke skupině o titul a k pohárům. Řekli jsme si, že by byla škoda se o to nepoprat. I pro mě to byla velká satisfakce vzhledem k nedávné historii Bohemky. Hrozba konce, znovuzrození, zpožděné výplaty, soudy, nejistota... A teď jsme v pohárech.

Bylo těžké ukočírovat tým, aby povedenou sezonu ustál a nestal se obětí vlastního úspěchu?

Po základní části jsme byli čtvrtí a v prvních dvou zápasech nadstavby na hráčích byla vidět možná trochu paradoxní nervozita z toho, že by se to mohlo povést. Říkal jsem jim: „Buďte rádi, že nehrajete o záchranu." Nikdo nechce hrát zápas Brno vs. Zlín, kde už není možnost opravy. Nám naštěstí nešlo o pád do druhé ligy. Přinejhorším by nás Evropa minula a ze sezony bychom stejně měli příjemný pocit. Kluci to zvládli v hlavě, porazili Plzeň a už se těšíme na kvalifikaci Konferenční ligy.

Nemrzí vás, že ještě nemáte zrekonstruovaný Ďolíček? Nemuselo by se teď řešit, jestli budete hrát doma s nižší kapacitou než obvykle, nebo v azylu na stadionu Sparty.

Je škoda, že Ďolíček má nejen z pohledu pohárů spoustu much. Třeba se ale právě díky postupu do pohárů věci rozběhnou správným směrem a za pár let se konečně dočkáme nového stadionu. Evropu bychom zvládli i v azylu, ale doma je doma.