Článek
„Jel jsem přes Letnou a přehlédnul tramvaj, kterou jsem regulérně napálil. Měl jsem staršího Renaulta 5, na kterého jsem si našetřil a od kamaráda odkoupil. Tehdy jsem po tréninku na Julisce koupil u zelináře dva melouny a mazal jsem domů. Papíry jsem měl dva roky. A na Letné jsem tramvaji nedal přednost," popisuje Rada drsný zážitek.
„Byla to pořádná pecka," oklepe se ještě s odstupem let. Z milovaného auta nezůstalo nic. Zato řidič vyvázl prakticky nezraněn. „Jen odřená kolena a naražené rameno jsem měl. V první chvíli jsem se děsně leknul, jestli budu fit, protože jsme za tři dny měli hrát úvodní zápas Poháru vítězů pohárů, o který jsem nechtěl přijít," vybavuje si Rada.
Při čekání na příjezd policistů seděl na obrubníku a musel kromě bolesti přetrpět i posměch fotbalistů Sparty. „Stará garda tehdy jela někam na zápas. Když viděli, že mi nic není, moc je moje kolize pobavila," šátrá nynější dvaašedesátiletý trenér ve vzpomínkách, které sepsal do knihy Petr Rada: nezkrotný bouřlivák, jejímž autorem je Roman Smutný.
„Měl jsem kliku. A hned dvojí. Vyvázl jsem bez vážnější újmy, a navíc jel kolem z tréninku spoluhráč Luděk Macela. Já si jen z toho svého zdemolovaného vraku vzal ty dva melouny a on mě hodil domů. Bydlel jsem u rodičů, a tak jsem poslal tehdy Luďka prvního jako předvoj. Tátovi to bylo hned jasné a vítal ho slovy: Ten náš blbec boural, co?"
Rada vše hned nahlásil trenérovi, jímž byl tehdy Ladislav Novák. „Proti dnešní době jsme měli obrovskou výhodu, že nebyl žádný internet a sociální sítě. Takže se trenér o nehodě dozvěděl z mých úst. Kdyby se něco podobného stalo dnes, věděli by to všichni ještě před mým příjezdem domů," směje se Rada v narážce na proměnu mediálního světa.
O tři dny později zadák Dukly, který následně několik měsíců jezdil za tréninky a zápasy z Libuše do Dejvic tramvají, nastoupil v základní sestavě. A už po čtyřech minutách souboje se slavným skotským klubem otevřel skóre. „Jeden z nejsilnějších okamžiků kariéry," přemítá Rada.
Dukla doma vyhrála 3:0 a i přes prohru v odvetě (1:2) postoupila do dalšího kola, kde před vyprodanou Juliskou slavně porazila Barcelonu. V odvetě utrpěla čtyřbrankový příděl a Rada nedohrál po brutálním zákroku hvězdného Bernda Schustera. Nicméně na konci sezony si Dukla, a s ní i nynější kouč Jablonce, připsala mistrovský titul.
I o něm Rada vypravuje ve svých knižních vzpomínkách. Stejně jako o štaci v Kanadě či pozdějších trenérských anabázích včetně zkušenosti u reprezentace, od které byl na jaře 2009 předčasně odvolán kvůli hráčskému večírku po nevydařeném utkání se Slovenskem.
„I s odstupem více než deseti let tvrdím, že je pod moji důstojnost, abych někde za okny restaurace hlídal, jestli si hráči dají pivo nebo panáka. Zejména s ohledem na fakt, že v daný okamžik už kluci nebyli na srazu, který jsme o pár hodin dříve ukončili. Byli zodpovědní klubům, nikoliv reprezentaci," vzpomíná Rada na jeden ze špatných okamžiků kariéry.
„Nelituji jediného dne, který jsem za čtyřicet let profesionální kariéry prožil, ať už jako hráč či později coby trenér. V těch řádcích je pravdivý příběh," říká Rada, který má v plánu, že výtěžek z knihy věnuje Nadačnímu fondu Centra pohybové medicíny Pavla Koláře. „Nynější doba není jednoduchá. Věřím, že moje kniha lidi pobaví a v těžkých dnech je přivede na jiné myšlenky."