Argentinu dovedla na trůn Messiho proměna. S Matthäusem se shodnu a VAR inspiroval, hodnotí MS Krejčí

Čím vás mistrovství světa příjemně překvapilo?

Viděl jsem většinu zápasů a musím říct, že se fotbalový svět dost vyrovnává. Mezi dvaatřiceti týmy jsem neviděl vyloženého outsidera. Překvapila mě Saúdská Arábie i další země z Asie, totéž se dá říct o Afričanech. A nejde jen o výsledky.

O co ještě?

Vyrovnává se i kvalita a způsob hry. Fotbal odráží naši dobu a zrychluje se. Když se o fotbalistech mluví jako o atletech v kopačkách, není to až tak velká nadsázka. Zápasy mistrovství světa měly tempo, podílely se na tom všechny týmy.

Na co si na první dobrou vzpomenete za pár let?

Na titul pro Argentinu a Lionela Messiho. Myslím, že mu to přála většina fanoušků. Tohle byla jedna z posledních trofejí, která mu ještě chyběla. Přitom po prvním zápase se Saúdskou Arábií by na Argentince možná nikdo nevsadil.

Šokovala vás nečekaná porážka 1:2?

Nečekal jsem ji, ovšem Argentina se pak zápas od zápasu lepšila a zaslouženě dokráčela k titulu. Přál jsem jí to už před turnajem, je to jeden z nejfotbalovějších národů na světě. Podívejte se na záběry z oslav, dobře to uvidíte.

Jejich králem je Messi, jenž se světového zlata dočkal na poslední pokus. Dojemný příběh, viďte?

Všechno se to hezky sešlo. Zažil jsem ho před lety v Lize mistrů s Plzní, tenkrát ještě hrál v Barceloně. I v Kataru ukázal, že je velký hráč: celý tým šel za ním, což na předchozích šampionátech možná tolik neplatilo. A okolo něj vyrostli další včetně těch, které jsme doteď třeba tolik neznali.

Co ještě dovedlo Argentinu na trůn?

Obrovská psychická odolnost. Argentinci ve čtvrtfinále s Nizozemskem i ve finále s Francií přišli o dvougólový náskok, ale nepoložilo je to a v obou případech zvládli penalty. Z týmu čišela velká síla a odhodlání si po 36 letech sáhnout na světové zlato.

Pomohl loňský triumf na Copa América?

Byl to signál, že se rodí silný tým. I pro Messiho bylo loni dobře, že si ve čtyřiatřiceti dokázal, že může s reprezentací vyhrát velký turnaj. A znovu bych upozornil na to, že vedle něj šli nahoru další. Álvarez, Fernández, Mac Allister... To všechno jsou pracovití hráči, kteří můžou mít zajímavou budoucnost. Bylo by předčasné tvrdit, že Argentina rozjíždí nějakou vítěznou dynastii, nicméně základ má solidní.

A co stříbrná Francie, která před čtyřmi lety MS vyhrála?

Sílu francouzského fotbalu dobře znám, s jednadvacítkou jsme hráli přátelák v Troyes. Francouzi mají spoustu kvalitních hráčů, mohli by poskládat tři nároďáky. Je obdivuhodné, že i když byla spousta skvělých hráčů zraněná a do Kataru nejela, došla Francie až do finále. Před ním v kabině řádila nějaká viróza a nevím, jestli právě tohle na tým před nejdůležitějším zápasem nedolehlo. I tak Francouzi mohli vyhrát, kdyby na konci prodloužení nepřišel zázračný zákrok argentinského gólmana proti tutovce Kola Muaniho.

Když se bavíme o Francii, nemůžeme nezmínit nejlepšího střelce šampionátu Kyliana Mbappého.

I díky němu bylo finále tak strhující: hattrick, tři proměněné penalty... Ve čtyřiadvaceti to má rozjeté fantasticky, může napodobit Messiho a stihnout pět mistrovství světa. Pokud zůstane zdravý, překoná všechny rekordy. Kromě nevšední fotbalové kvality má ještě jednu obrovskou přednost: od první do poslední minuty si věří, díky tomu umí sám rozhodovat zápasy.

Kdo byl pro vás hlavní hvězdou turnaje? Cenu pro nejlepšího hráče dostal Messi, králem střelců byl Mbappé...

Těžká volba, oba byli báječní. Trofej pro hráče turnaje správně patří Messimu, táhl Argentinu za zlatem a k sedmi gólům přidal tři asistence. Francie měla víc ofenzivních es, nejen Mbappého. Ovšem pokud zůstane hladový a produktivní, pár cen ještě posbírá. Nejen na mistrovstvích světa.

Z čistě trenérského pohledu: kterému kolegovi jste doma u televize nejvíc tleskal?

Obdivuju všechny, kteří dotáhli svůj tým mezi dvaatřicet nejlepších. Kromě trenérů medailistů bych zmínil Japonce Hadžimeho Morijasua, který málem došel do čtvrtfinále, a ještě výš pro mě byl Maročan Valíd Radžradžuí. Progresivní a v sedmačtyřiceti pořád ještě mladý trenér. Do funkce nastoupil na konci srpna a bylo z toho nečekané čtvrté místo.

Čím to?

Maroku se povedla už skupina, kterou prošlo bez porážky a s jediným inkasovaným gólem. Tým se opíral o hráče z evropských top klubů a těžil z víceméně domácího prostředí. A nakonec i z podpory celé Afriky, takhle daleko žádný tým odtud ještě nedošel. Škoda, že se v závěru turnaje zranilo pár klíčových hráčů. Maročané neměli tak široký kádr a každou ztrátu nahrazovali hodně složitě. Na příštím šampionátu by mohl vylétnout jiný africký tým, Maroko ukázalo celému kontinentu cestu.

V zápase o bronz prohrálo s Chorvatskem, které má po stříbru z Ruska 2018 druhou medaili po sobě. Co vy na to?

Znovu bych se vrátil do svojí éry u jednadvacítky, před třemi lety jsme Chorvaty porazili ve Velike Gorici 2:1. Hrál proti nám stoper Gvardiol, přes kterého jsme dali vítězný gól. Od té doby udělal obrovský progres a perou se o něj elitní týmy, může být nejdražším obráncem v historii. Mimochodem, je to ročník 2002, stejně jako třeba Adam Hložek.

Pojďme ke zklamáním turnaje. Od koho jste čekal víc?

Od Německa, Španělska, Belgie... Třeba právě Belgičané dojeli na zdravotní trable: nerozehraný útočník Lukaku v rozhodujícím zápase ve skupině s Chorvatskem zahodil skoro nemožné věci. Zarážející je druhý nepostup Německa ze skupiny MS za sebou. Těžko to svaz nechá bez odpovědi, zvlášť když zbývá jen rok a půl do domácího mistrovství Evropy.

A co Portugalsko s Cristianem Ronaldem, z něhož se na konci turnaje stal náhradník? Podle německé legendy Lothara Matthäuse svým egem poškodil celý tým i vlastní image jednoho z nejlepších hráčů všech dob.

Je to citlivé téma a těžko se na tyhle věci můžete připravit dopředu, nenatrénujete to. Každý si to musí zažít na vlastní kůži. Klobouk dolů před portugalským trenérem, že šel do klíčových zápasů bez Ronalda. Bylo na něm vidět, že to těžce kouše, na šampionát přijel nalomený po konci v Manchesteru United. Nepřivezl si dobrou formu a na zásluhy se nehraje, zvlášť na mistrovství světa.

Takže?

Takže bych Matthäusova slova podepsal. Umím si představit, že kvůli kauze Ronaldo atmosféra v týmu v době rozhodujících utkání nebyla dobrá, což vygradovalo prohraným čtvrtfinále s Marokem.

Jak hodnotíte netypický termín MS uprostřed rozjeté sezony?

V létě po dlouhé sezoně toho hráči často mívají plné zuby, zato teď vypadali čerstvě. Katar se ukázal jako výborný organizátor a dokázal všechno vyladit tak, aby se hráči mohli soustředit na práci. Očekávám, že se mistrovství světa vrátí do tradičního letního termínu, ale pokud by se měl šampionát zase někdy hrát v zemi typu Katar, kde v létě bývá nesnesitelné horko, znovu by se nabízel posun turnaje do předvánočního období.

Ještě jeden fenomén šampionátu: díky delším nastavením poločasů byl míč častěji ve hře, šéf světových rozhodčí Pierluigi Collina mluvil až o 59 minutách čistého času. Prospělo to kvalitě zápasů?

Rozhodně. Možná i díky tomu v Kataru padl gólový rekord mistrovství světa. Rozhodčí celkově předvedli výkony bez větších chyb, což se týká i Poláka Marciniaka ve finále. A hlavně: nebyl to šampionát o VAR, který zasahoval do hry jen v nejnutnějších případech. Jsem zvědavý, jestli se tenhle trend přenese i do ligových soutěží.

A co čekáte od příštího mistrovství světa? Do Kanady, USA a Mexika v létě 2026 přijede 48 týmů, o šestnáct víc než dosud.

Bude to zajímavé už jen z hlediska pořadatelů. Letos se hrálo v zemi o rozloze Středočeského kraje, zato za tři a půl roku se fanoušci rozptýlí na hodně velké ploše. Rozšíření počtu účastníků může pomoct týmům, které doteď neměly šanci. Týká se to i Česka. Bude záležet na losu kvalifikace, každopádně postup na mistrovství světa bych českému fotbalu moc přál.