Článek
Milan Fridrich při zápase s Estonci.
Z reprezentace po nevydařeném šampionátu ve Švýcarsku téměř na dva roky vypadl, už příliš nepočítal, že se by se vrátil. „Bylo období, kdy jsem nevěděl, jak dlouho budu ještě hrát a jak na tom budu zdravotně,“ přiznává holohlavý útočník.
Zdraví je u něj alfou a omegou, roky ve florbalu si vybraly svou daň. Před dvěma lety, když hattrickem rozhodl Superfinále, ho tehdejší vítkovický kouč Mrázek s nadsázkou označil za válečného veterána.
Zdravotně je stabilizovaný
„Teď jsem zdravotně stabilizovaný,“ usmívá se pětatřicetiletý Fridrich. „Moje záda jsou nejlepší za poslední dobu, vyplatilo se, že jsem přes léto cvičil. S plotýnkami a páteří člověk nikdy neví, musím na sebe dávat větší pozor než dvacetiletí kluci, když jdu sportovat nebo někam s dětmi, abych to pak neodležel. Ale nic vážného by se stát nemělo,“ věří Fridrich, otec dvou dcer.
I s ohledem na lepšící se zdraví se dostal zpět do hledáčku reprezentačních trenérů. „Rozhodující jsou jeho velké zkušenosti. Pár šampionátů má za sebou a našemu celkově nezkušenému týmu má rozhodně co dát. Jel sem jako čtvrtý centr, který si nenárokuje pozici v základní sestavě, ale je připraven kdykoliv naskočit do zápasu,“ říká trenér Cepek.
Rád se zapotil
Fridrich do hry v úvodních dvou zápasech naskakoval při přesilovkách, při výhře nad Estonci 12:2 ale poskočil do třetí formace. „Člověk je samozřejmě rád na place, ale vždycky je důležité, jak se daří týmu. A uhráli jsme, co bylo třeba k prvnímu místu, takže jsem spokojený. A když se člověk trošku zapotí, vždycky je to příjemnější,“ přiznával.
Svůj přesun do role žolíka jako degradaci nebere. „Trenéři pracují dva roky s týmem, mají tři luxusní centry, takže jsme se předem shodli, že budu doplněk. Přijeli jsme sem uhrát výsledek hlavně jako tým,“ má jasno. Na centru nastupovali v úvodních dvou zápasech Matěj Jendrišák, Milan Tomašík a Ondřej Mikeš.
V domovském Tatranu už Fridrich působí dva roky i na trenérské pozici, zkušenosti s vedením má ostatně také z pozice školitele nových zaměstnanců ve společnosti Seznam. „Ale zatím nevím, jak to bude, až s florbalem skončím. Láká mě rozvoj lidí, ale trenéřina je strašně náročná a já mám práci a rodinu. A zatím mě pořád víc láká hrát,“ ujišťuje.
