Článek
Nebýt inkasované branky 22 sekund poté, co jste se dostali poprvé do vedení, mohlo být všechno jinak. Jenže Švýcaři nakonec vstřelili v prodloužení i vítězný gól a obhájili bronz...
Jsme hodně smutní. A já jsem ještě smutnější, protože mám pocit, že jsem čtvrtý gól Švýcarů mohl chytit. Bohužel jsem míček jen tečoval, navíc blbě. Nebyla to nijak bůhvíjaká střela, plachtila dolů a jen mi olízla ruku.
Co vám při tom gólu blesklo hlavou?
Že jsem kretén.
Že to může znamenat konec nadějí vás nenapadlo?
To ne, věřil jsem, že ještě jeden gól dáme. Řada se Alešem Zálesným a Radkem Sikorou byla poblázněná natolik, že to bylo v našich silách.
Nebylo právě té euforie až příliš?
Je pravda, že jsem od jednoho spoluhráče dostal pěkného koňara. Když ale jdete tři minuty před koncem do vedení, tak je prostě euforie velká. Hlavně ale věříte, že to dokážete udržet.
Vzpomínal jste na bronzový zápas se Švýcarskem před dvěma lety?
Tehdy to bylo o něčem jiném. Dnes jsme je měli dobře přečtené, kluci dobře blokovali střelbu a gólových šancí tolik Švýcaři neměli. Dostali ale darované tři přesilovky, jednu z nich proměnili...
Českému týmu ale dalo ohromnou práci vstřelit gól...
Bohužel. Střel jsme měli jako máku, ale úspěšnost asi třicet procent. Ostatní šlo pánubohu do oken. I tak jsme ale dokázali otočit zápas.
Nerozhodilo vaší koncentraci to, že jste semifinále proti Finům proseděl na střídačce?
Je fakt, že jsem měl jeden den depku, myslel jsem, že budu chytat. Ale nakonec jsem se stihl na Švýcary připravit dobře.
Je na vás znát obrovské zklamání. Neztratil jste chuť na florbal?
Snad to za nějaký čas přebolí. Čeká nás s Tatranem pohár i liga, je o co hrát.
A co otázka reprezentace, stačil jste ji už nějak vnitřně řešit?
Rád bych pokračoval. Ale nerad bych znovu absolvoval anabázi dvouleté nejistoty. Říkám ano, pokud mě budou chtít. Teď ale není ani jisté, kdo bude trenér nároďáku.
