Článek
Třináct hodin v letadle, sedmihodinový časový posun, oteplení o 30 stupňů oproti českému podnebí, vysoká vlhkost. Není málo změn, na které se český tým musí chystat. „Je to pro nás důležité téma. Snažili jsme se zpracovat pro celý tým adaptační program, který minimalizuje rizika, a předat holkám všechny informace,“ líčí reprezentační trenér Lukáš Procházka.
Jedním z doporučení pro hráčky jsou například návštěvy saun, které singapurské podnebí může připomínat. „Já do ní chodím i normálně, je to dobrá forma regenerace,“ usmívá se kapitánka týmu Eliška Krupnová.
Sama má jako jedna z mála zkušenosti s alespoň krátkou návštěvou městského státu rozloženého na desítkách ostrovů. „Horko a vlhkost vám první dny dají zabrat, i když já mám teplo ráda,“ popisuje.
Proto kouč Procházka se svým týmem s předstihem řešil obzvlášť pečlivě program na první dny po příletu i vhodné suplementy, hráčky měly možnost konzultovat a využít očkování…
A cennou pomocí byly i postřehy hráček, které už mistrovství světa v Singapuru zažily před osmnácti lety. Mezi brankářkami tehdy byla Lenka Lačňáková, současná vedoucí týmu, v obraně Zuzana Svobodová, nyní ředitelka sportovního úseku Českého florbalu.
První obavy přišly hned po příletu. „Na letišti vedoucímu týmu Tomáši Frankovi řekli, že náš hotel má havárii vody, tak nás musí přestěhovat,“ vybavuje si. Naštěstí se ukázalo, že Češky nemusí litovat.
„Dali nás do mnohem většího a hezčího hotelu, čímž jsme překvapily Finky, které si myslely, že tam budou bydlet samy,“ usmívá se Svobodová. „Ale tehdy nebyla rivalita taková, byly jsme výkonnostně níž,“ připomíná. Finky tehdy hrály finále, Češky skončily sedmé.
„Také si pamatuju, že se hodně střídaly teploty. Zima vevnitř a teplo venku, takže se pořád musí sundávat a oblékat bunda,“ vzpomíná, že třeba v dopravních prostředcích běžela klimatizace naplno. V tréninkových halách ale zase vůbec. „Což bylo hodně náročné, muselo se dbát na pitný režim,“ vypráví Svobodová.
Finálový program se v roce 2005 odehrával stejně jako letos ve dvanáctitisícové National Indoor Areně, zápasy ve skupině nyní odehrají Češky v OSBC Areně, komplexu šesti hal v rámci obřího areálu, který čítá i 60tisícový Národní stadion.
To jejich předchůdkyně měly jiné podmínky. „Hrály jsme v hale, do níž se muselo vyjet výtahem do sedmého patra a šatna byla vedle v kanceláři,“ vzpomíná Svobodová s úsměvem.
Kapitánka českých florbalistek Eliška Krupnová mezi trenérem Lukášem Procházkou a útočnicí Annou Brucháčkovou.
Florbal je v Asii součástí multisportovních akcí, ale haly praskající ve švech se čekat nedají. „Tisíce lidí nechodily, ale měly jsme tam svoji skupinku fanoušků z velvyslanectví. Každopádně mnohem lepší to divácky bude na dalším šampionátu,“ těší se Svobodová už teď na mistrovství světa v Brně a Ostravě v roce 2025.
Český tým vyrazí do Singapuru s medailovými ambicemi a finálovým snem, ale čas zbude i na prohlídku míst, kam se hráčky jen tak nepodívají. „Před zápasy základní skupiny se budeme soustředit na florbal. Po nich přijdou doufejme dva dny volna, tak nějaké rozptýlení bude třeba,¨ plánuje kapitánka Krupnová.
A bude moct přidat i pár tipů, co je dobré vidět. „Třeba centrum a záliv Marina Bay jsou nádherné, takovou architekturu v Evropě neuvidíte. Jsou tam i stezky v přírodě nebo minitrek, kam bych se možná ráda vypravila. A holky, které fandí formuli 1, asi bude lákat okruh,“ tuší Krupnová.
