Článek
Singapur (od našeho zpravodaje) – Soupeř to není pro český tým nikterak neobvyklý, Češky s ním končily turnaj už šestkrát. Jen jednou ale s radostným úsměvem na tváři, v roce 2011 v St. Gallenu.
To ale ze současného kádru pamatují jen brankářka Jana Christianová s kapitánkou Eliškou Krupnovou, zatímco třeba benjamínek týmu Karolína Klubalová tehdy během turnaje sfoukával na dortu teprve pět svíček. Tak dávné jsou to vzpomínky…
Byť si hráčky s trenérem vytyčily před šampionátem odvážný cíl v podobě finále, není pochyb, že i bronz bude dostatečnou motivací. „Ta touha je obrovská. Uděláme všechno pro to, abychom odsud odjížděly s medailí,“ ujišťuje Vanessa Rebecca Keprtová, která své rychlé nohy několikrát předváděla i semifinále s Finkami.
Z jedenácti vzájemných zápasů na mistrovství světa dokázaly Češky porazit Švýcarky jen dvakrát. Drobná výhoda? Snad jen o tři hodiny delší čas na odpočinek po semifinále, v němž Češky podlehly Finkám 2:8 a Švýcarky Švédkám i díky skvělé gólmance Laře Heiniové až po mnohem větší bitvě 2:4.
„Tohle je jedno,“ odmítá kouč českého týmu Lukáš Procházka. „Únava na konci turnaji je velká, ale tyhle aspekty už nehrají roli,“ je přesvědčený.
Trenér Lukáš Procházka na střídačce české reprezentace
Co tedy bude stěžejní? „Hlava,“ má jasno. „My chtěli do finále, měli jsme to jako cíl, kterému jsme podřídili hodně. Ale je obrovský rozdíl končit s medailí, nebo bez. Český florbal na ni čeká dvanáct let, což je dlouhá doba a musíme ji urvat za každou cenu,“ burcuje.
A pochopitelně je i pro něj lákavé zakončit trenérskou premiéru na mistrovství světa s cenným kovem, který by zároveň byl povzbuzením před domácím šampionátem za dva roky v Brně a Ostravě. „Je to určitě jedna z největších trenérských výzev. Nebude to jednoduché, ale věřím týmu, že to dokáže,“ ujišťuje.
