Tady máte špunty do uší! Jenže Švýcary utišili Češi. Došlo i na dojemný moment

Curych (od našeho zpravodaje) – V tiskovém středisku rozdávali novinářům špunty do uší, což je jev běžný spíše na závodech formule 1. Jenže měly v curyšské SwissLife Areně své opodstatnění.

Za svou krátkou existenci nová hala takový kotel ještě nezažila. Zaplněná do posledního místa, vyprodáno všech 11 254 vstupenek. A při nástupu domácích hráčů na plochu se z lesa červených vlajek s bílým křížem ozýval ohlušující řev.

Jeden sektor v rohu haly obsadili čeští fanoušci, které hecoval na ploše moderátor Zdeněk Novotný (každý ze tří zahraničních semifinalistů si mohl přivézt vlastního spíkra). Proti početní přesile se těžko prosazovali, byť jen od útočníka Matěje Havlase dorazilo asi sedmnáct příbuzných a známých i s transparenty.

Jenže čím častěji zněla halou píseň Dlouhá noc jako už tradiční oslavná znělka po gólech, tím více ztrácelo švýcarské povzbuzování na síle.

Závěr utkání? Zdeptaní Švýcaři už opouštěli svá místa, naopak v českém kotli se slavilo. Skákáním, skandováním, i do půl těla. Bylo jasné, kam hned po zápase vyrazí český tým slavit svůj historicky druhý postup do finále. Přímo za svými blízkými.

A tak třeba druhý gólman Martin Beneš si pak nesl na ramenou k šatně svého pětiletého syna, jemuž tak umocnil zážitek z toho, že viděl svého tátu, jak chytá nájezd v semifinále mistrovství světa.

Za rozhodnutého stavu totiž Lukáš Bauer coby jednička přenechal místo v brance svému 36letému parťákovi, aby i on svým dílem přispěl k historickému vítězství.

„To bylo naprosto krásné. Beny je velký frajer, drží partu, dělá skvělou dvojku Bauímu. Byla to ukázka, jak moc jsou spolu kámoši. Beny si nemohl přát hezčí konec, má tu i rodinu, bylo to hrozně moc pěkný. Užili jsme si to a já o to víc, že jsem na ty věci citlivý,“ přiznával i útočník Filip Langer.