Článek
Curych (od našeho zpravodaje) – První ročník mezi budoucími lékaři si zdárně odškrtl. „Všechny zkoušky jsem zvládl napoprvé, bez ztráty květinky,“ může se pochlubit.
A ve florbale? Z loňského benjamínka týmu se vypracoval v pevnou součást elitního útoku, však v úvodním zápase české reprezentace na světovém šampionátu ve Švýcarsku byl zvolen hráčem utkání.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Moje pozice je úplně jiná než loni,“ srovnává s bronzovým turnajem v Helsinkách. „Tehdy to byla nečekaná nominace, do týmu jsme se nachomýtli po posledním turnaji Euro Floorball Tour. V aktuálním cyklu jsem byl v týmu celou dobu, jiný je i tlak,“ líčí.
Mohlo by se zdát, že kariérní cestu měl předurčenou. Vždyť tatínek je v Motole přednostou ortopedie, maminka rentgenoložkou. Jenže Matěj Havlas se rozhodl pro medicínu až na poslední chvíli. „Vybral jsem si ji až na začátku čtvrťáku vylučovací metodou, že by mě bavila. A zatím nelituju,“ ujišťuje.
K vrcholovému, byť stále poloprofesionálnímu, sportu by se jistě dala najít i méně náročná škola. „Vždy jsem věděl, že z dlouhodobého hlediska budu upřednostňovat studium a profesní život i s ohledem na to, jaká je finanční situace ve florbale,“ vysvětluje.
Ale zatím před volbu škola, nebo sport postaven nebyl. „Nevěřil jsem, že to půjde kombinovat. Prvák na škole byl navíc největší šok, taková facka. Druhák už není taková nalejvárna týden co týden,“ přiznává, že se mu lehce ulevilo.
Jen zahraniční nabídky, a že se mu jich dostává, kvůli škole odmítá. „Přes studium nejede vlak. Nechtěl bych na rok přerušit, to by byl hrozný zásah. Dalo by se vyrazit třeba přes Erasmus, ale jsem omezený městy, kde je lékařská fakulta… V prvních třech letech studia je to vzhledem k nárokům stejně nemyslitelné,“ má jasno dvacetiletý útočník, který si jako velký talent už během střední školy krátce vyzkoušel elitní finskou soutěž.