Článek
„Je to vážně poslední sezona v kariéře. Neoznámila jsem to dopředu, i když konec sezony byl na konci dubna. Je to proto, že jsem si chtěla dát čas, zhodnotit to ze všech úhlů pohledu, protože domácí mistrovství světa je obrovská událost a motivace. Je to asi nejvíc, co může sportovec v reprezentační kariéře zažít. Příklad hokejistů je úplně sen,“ řekla Krupnová.
„Ale na druhou stranu ono se to nestane samo. Za tím, že člověk hraje a hraje dobře, je strašně moc práce. Dva roky je dlouhá doba v mém věku a v mé přípravě. Dala jsem si na to čas, bavila jsem se s hodně lidmi. Kladla jsem řadu otázek sama sobě i ostatním, dostávala jsem odpovědi, sama jsem si urovnávala myšlenky. Vyšlo z toho tohle rozhodnutí. Někdo mě přemlouval, někdo ne, protože ví, co za tím je. Kolik dřiny a obětování. To rozhodnutí chápou,“ podotkla Krupnová.
Užila si i týdenní dovolenou v New Yorku a definitivně se rozhodla. „Byla jsem tam s mamkou, ta mě nepřemlouvala. Byly jsme tam hlavně na památky a hlavní atrakce. Bylo to po sezoně, takže dovolená. Nad florbalem jsem nepřemýšlela kromě nějakých diskusí s mamkou. Sport na programu bohužel nebyl, protože lístky na play off NBA a na Rangers, to by bolelo hrozně moc. 400 až 500 dolarů za jeden lístek. Mám ráda sport, hokej a basket, ale to je moc. Asi tam budu muset třeba ještě jednou, abych viděla něco z toho,“ řekla.
V jejím rozhodování hrálo roli i to, že s reprezentací dokázala po pěti čtvrtých místech dosáhnout na druhou medaili. „Je to jeden z těch elementů, proč se takto rozhoduju. Nechci, aby to šlo z kopce dolů. Skončit s důstojností a v podstatě po skvělé sezoně. To, že jsme nevyhrály s Pixbem finále, to nebyl konec, který jsem si přála, ale sezonu hodnotím pozitivně. Chci skončit na pozitivní vlně a s dobrým pocitem,“ uvedla Krupnová, která v roce 2016 získala s Pixbem titul a letos po prohře v superfinále s Thorengruppenem se musela spokojit počtvrté za sebou se stříbrem.
Vítězka Poháru mistryň z roku 2016 a čtyřnásobná mistryně extraligy s Herbadent Tigers SJM je reprezentační rekordmankou se 141 odehranými zápasy, 176 body, 107 góly i 69 asistencemi. V této sezoně byla se 46 body (26+20) z 23 utkání sedmá v produktivitě základní části švédské ligy. V play off v devíti duelech přidala 14 bodů (10+4).
„Sezona byla bodově fantastická. Víc než padesát kanadských bodů je super. Ale hlavně Singapur a bronzová medaile na mistrovství světa po 12 letech, to je něco, na co jsem čekala opravdu dlouho. Množství proher bylo hrozně ubíjející, ale vždycky jsem tomu věřila, že se to povede. Po 12 letech bylo čekání dlouhé, kdo to nezažil, tak těžko pochopí. Čekání a dřina tolik let, to, že úspěch potom přišel, tak to bylo obrovské zadostiučinění. Krásný pocit a já si ho hrozně vážím,“ vzpomínala.
Zůstane ve Švédsku, kde pracuje ve společnosti AstraZeneca. „Začíná nová kapitola života. Jak bude přesně vypadat, to ještě nevím. Samozřejmě si teď užívám volný čas, je ho opravdu spoustu. Užívám si, že nemám nalajnovaný program, tréninky pětkrát šestkrát týdně, každý víkend zápas nebo další trénink, takže ta volnost a spontánnost v životě jsou pro mě novinka,“ popsala.
V aktivním způsobu života chce pokračovat. „Dávám tomu čas, jak mi florbal bude chybět, že bych si pinkla na nějaké nižší úrovni, nebo mi bude chybět jako celek a třeba nějaká jiná role. Teď jsem se vrátila ke golfu, snažím se to mít jako relax a pobyt v přírodě i jako aktivní složku života,“ dodala.
