Hlavní obsah

Proti Finkám s Finkou v zádech. Bojuje s emocemi i výhledem, srdce má v českém týmu

Aktualizováno

Florbalové Finsko nečeká v dnešním semifinále mistrovství světa (od 10.00, živě na ČT 2) nic jiného, než postup přes Česko, svůj tým žene za světovým titulem, na který čeká už 21 let. S jednou výjimkou. Trenérka Kati Eteläpääová má jiné přání, v Singapuru totiž stojí za českou střídačkou jako asistentka kouče Lukáše Procházky.

Foto: Martin Flousek/Český florbal

Finská asistentka Kari Eteläpääová spolu s koučem Lukášem Procházkou na střídačce českého týmu.

Článek

Singapur (od našeho zpravodaje) ‑ Má bohaté zkušenosti s finským florbalem, ale i ze Švýcarska, kde dlouhodobě působí. V aktuálním reprezentačním cyklu své postřehy předává českému týmu. A sama si zvyká na nové prostředí.

„Mentalita je úplně jiná než ve Finsku či Švýcarsku a musím říct, že si to strašně užívám,“ přiznává. Největší rozdíl? „Emoce. V českém chování je hodně emocí, přičemž já jsem spíš klidnější člověk, tak s tím občas bojuju. A je pro mě důležité těm emocím rozumět,“ popisovala v Singapuru, že pro seveřany jsou i Češi vcelku horkokrevným národem.

Znát je to i při zápase, kdy je většinou celá střídačka na nohou. „To je úplně jiné než ve Finsku,“ ví Eteläpääová, pro níž to přináší i jeden praktický problém. „Jsem menší člověk, takže přes ně pak moc nevidím. Takže si musím najít nějakou pozici buď vedle Lukáše, nebo jinde,“ usmívá se asistentka.

Dnes bude ve specifické situaci, když udělá vše pro to, aby zhatila plány své rodné země. „Jasně, jsem Finka, ale moje srdce patří tomuto týmu. S tím nebude problém,“ ujišťuje.

Nebude přitom jediná v českém týmu, kdo má k finskému florbalu blízko. V zemi tisíců jezer působí jeden z dvanácti krajánků v kádru, obránkyně Michaela Mechlová, která v létě odešla ze střešovického Tatranu do Nurmijärvi a týmu SB-Pro.

Foto: Martin Flousek/Český florbal

Michaela Mechlová při čtvrtfinále s Dánskem.

Vedle florbalu pomáhá ve školce v kuchyni a zvyká si na dlouhé finské noci. „Je náročné, když v říjnu je tam tma ve tři hodiny a sněží. Teď je tam nějakých minus dvacet, tak jsem zvědavá na návrat,“ usmívá se.

Návrat jí ale může výrazně zpříjemnit úspěch na šampionátu, zvlášť pokud by se vracela s finálovou účastí a finským skalpem.

„Ale neberu to nějak speciálně, ani ve finském týmu nemám žádnou klubovou spoluhráčku,“ říká. Přesto už stihla poznat sílu finského florbalu. „Vždycky dlouho čekají, vypadá to, že se nic neděje a pak najednou mají tři gólovky. Hrají chytře,“ popisuje a dobře ví, že největší nebezpečí hrozí od hvězdných dvojčat Veery a Ooony Kauppiových.

„Jak je ubránit? Je to samozřejmě těžké, ale nemají rády hru do těla. A my musíme dělat to, co nemají rády, abychom je nějak rozhodily,“ plánuje.