Hlavní obsah

Profesionál v ne zcela profesionálních podmínkách. Komentátorova syna inspirují legendy

Je bláznem do sportu. Už v pěti letech si chystal statistiky ligových fotbalistů, Slavii chodí fandit na Tribunu sever, hltá přenosy z NFL. Teď je gólman Lukáš Bauer naopak v pozici toho, komu budou držet palce čeští fanoušci u televizí. Právě na jeho výkonu budou záviset šance českých florbalistů na postup do finále mistrovství světa přes Finy (v pátek od 17.45, ČT sport).

Foto: Český florbal/Martin Flousek

Brankář české reprezentace Lukáš Bauer.

Článek

Helsinky (od zvláštního zpravodaje) - Není divu, že sport má v krvi, však jeho tatínek Radek provázel svým komentářem všechny velké triumfy rychlobruslařky Martiny Sáblíkové. Lukáše Bauera víc nadchl fotbal, ať už ve své evropské, či americké verzi, však na pokoji gólmanů je ve čtvrtek o zábavu postaráno.

„Druhý brankář Marek Beneš je velký sparťan, já zase slávista, tak si uděláme takový dvojzápas,“ plánoval odpoledne před klíčovými bitvami fotbalových pohárů.

Největší úctu chová Bauer ke sportovním veteránům. Na tenistu Rogera Federera se vyrazil podívat na Turnaj mistrů do Londýna, dres legendárního quarterbacka Toma Bradyho ještě z dob působení v New England Patriots má doma.

„Naprosto obdivuju jeho kariéru. Co je schopný dělat ve 44 letech na hřišti, je neskutečné. A ta jeho profesionalita! Chodí spát brzo, dodržuje striktně jídelníček. Obdivuju, jakou má pořád touho vyhrávat,“ smeká.

U Bradyho a Federera hledá inspirací, byť oni patří k nejlépe placeným sportovcům planety a třicetiletý Bauer sport kombinuje s prací pro florbalovou unii.

Foto: Martin Flousek/Český florbal

Na Lukáše Bauera bude český tým spoléhat i v semifinále.

„Je to náročné, ale snažím se nastavit stoprocentní přístup, abych byl profesionální sportovec v ne úplně profesionálních podmínkách,“ popisuje své nastavení, které mu vyneslo pozici jedničky v mistrovské Mladé Boleslavi i reprezentaci.

Dva roky si zachytal ve Švýcarsku, dalšímu angažmá v zahraničí by se nebránil. „Ale už jsme se s přítelkyní usadili, koupili byt v Boleslavi. Ve Švýcarsku jsem tehdy neměl podmínky skoro žádné, teď už by to nebylo jen na mně,“ ví. Do věku jeho sportovních vzorů mu ostatně ještě zbývá dost času. „Ale já asi dalších deset let v bráně klečet nevydržím,“ usmívá se.

Související témata: