Před sezónou jednala s Chodovem, titul ale Koníčková vrátila Vítkovicím

Domácí florbalistky v utkání dvakrát vedly, soupeřky z hlavního města ale na oba góly v základní hrací době dokázaly zareagovat. Na třetí gól Vítkovic už ale reagovat nemohly, protože padl ve třetí minutě prodloužení. „Chtěly jsme to tam za každou dotlačit," smutnila ostravská rodačka ve službách Chodova Tereza Urbánková. „Ten rozhodující gól byla taková žabka, nebyl to nijak hezký gól. Ale i takové padají," dodala Urbánková.

Vítězný gól ženského Superfinále trefila Koníčková ze vzduchu. A míček do branky Chodova prakticky doskákal. „V posledním semifinále jsem dala skoro úplně stejné branky. Ze vzduchu. Tohle je moje pozice," radovala se Koníčková. „Ale byly to nervy. Rozhodnout mohla jakákoliv maličkost. Když daly soupeřky ten šťastný gól na 2:2 k tyčce po zemi, tak byly trošku nahoře. Ale my jsme věděly, že se nesmíme bát. Tlačily jsme se dopředu, střílely a šly jsme tomu naproti," popisovala Koníčková.

Liberecká rodačka měla po návratu z finského angažmá v Lappeenrantě nakročeno do pražského Chodova, nakonec ale kývla Vítkovic. A i přesto, že v Praze dokončuje magisterské studium na Karlově univerzitě, fakultu tělesné výchovy a sportu. „Přestoupila jsme podruhé v životě. Když to bylo poprvé, tak jsem získala titul ve Finsku. A teď je to podruhé," naznačila Koníčková, kdo by se ve finále radoval, kdyby dala přednost Chodovu.

„To dojíždění do Ostravy bylo v určitých obdobích hodně náročné. Nejvíc asi teď v dubnu, kdy jsem měla zkoušky a často jsem pendlovala mezi Prahou a Ostravou. Dojížděla jsem na tréninky i zápasy na poslední chvíli, byla jsem ve stresu ze zkoušek. Jsem ráda, že jsem to ustála. Jedna seminárka tam, úkoly do práce a cesta zpátky," vykládala Koníčková.

Nyní ale půjdou všechny starosti stranou. „Nebyla jsem ještě na Stodolní ulici, holky mě určitě provedou. Celý rok jsem dojížděla do Ostravy, snažila jsem se tomu dát maximum. A teď si to budu chtít maximálně užít s holkama," smála se Koníčková.