Článek
Estonce, se kterými všechny předchozí zápasy jasně vyhráli, Češi udolali až po nervy drásajících nájezdech. „Asi abychom vykompenzovali, že některé týmy tu dávají třicet gólů, tak my z toho děláme drama,“ už mohl po šťastném konci zápasu zlehčovat špatný výkon reprezentace její kapitán Milan Fridrich.
Bez nasazení i srdce
Většina hráčů se při hodnocení zápasu nevyhnula rčení o hrobníkovi a lopatě. „Už jsme z ní utekli podruhé, poprvé to bylo proti Norům. Možná jsme Estonce trochu podcenili, vždyť jsme jim dávali osm gólů,“ přemítal největší český bojovník Aleš Zálesný.
I jeho středeční výkon týmu otrávil. „Bylo to neuvěřitelné, tak špatnou hru jsem nezažil. Bez nasazení, bez srdce… Jestli chceme přijet domů s medailí, takhle hrát nemůžeme,“ čílil se útočník švédského Warbergu. „Vypadnout by byla stoprocentní ostuda. Když se chceme rovnat se Skandinávci, nesmí pro nás být Estonci soupeřem,“ ujišťoval.
Měl slzy v očích
S bolavou patou nemohl trénovat, v zápase schytal spoustu dalších ran. „Dostal jsem velkou bídu – sekery, koňary. Ale hlavně pata je špatná, až mi slzy hrkaly do očí,“ vyprávěl. I dnešní trénink vynechá proto, aby byl připraven na páteční semifinálový souboj s Finy.
Právě Zálesnému přichází paralela s hokejovým šampionátem na mysl často. Medailové souboje týmu kolem kapitána Rolinka totiž sledoval na vlastní oči. „Byl jsem na semifinále se Švédy a na finále s Rusy. Jeli jsme tam s Radkem Sikorou a našimi dětmi, nevěřili jsme, že kluci můžou do finále,“ přiznává. Původně měl lístek jen na semifinále. „Ale když jsme jeli 600 kilometrů domů, tak jsme v autě říkali: ,Ty, jedeme aj zítra! Prostě senzace, to musíme´,“ zaníceně vypráví ostravský rodák.
S Tichonovem v lóži
Jak řekli, udělali, v neděli už sledovali boj o zlato. „A já viděl poprvé naživo, jak zvedli ten pohár. Úžasná věc. A shodou okolností jsme byli ve skyboxu vedle Viktora Tichonova, mám s ním i fotku. Dokonce nám gratuloval, když viděl, že máme české dresy. Kluci to vydřeli srdcem, to bylo vidět,“ vrací se ve svých vzpomínkách o půl roku zpátky.
A právě v nasazení většina týmu za jedním ze svých lídrů zaostává. Možná tedy dojde na záběry z Kolína nad Rýnem. „Budeme to muset sehnat, třeba od kluků z televize, a nakopnout se,“ říkal Zálesný, který plánoval osobní pohovor s některými mladšími hráči. „V týmu je sranda, pohodička, ale jak se vleze na plac, je tam nějaký blok. Protože jestli takhle chceme hrát s Finy, tak neskutečně vyhoříme,“ varuje Zálesný.
