Článek
V Superfinále play off florbalové extraligy žen bojují Tamara Hašová z Herbadentu (vpravo) a Andrea Pastušková z Vítkovic.
Florbalistky Vítkovic se radují ze vstřelení gólu proti Herbadentu.
Florbalistky Vítkovic oslavují v pražské O2 areně zisk mistrovského titulu.
Ještě dlouho po zápase jste jásaly s vítkovickým kotlem, jak jste si oslavy užívala?
Já si to nesmírně užila, je to moje první zlato! Neskutečné, chtělo se mi brečet, nějak jsem to udržela, nevím jak. Budeme pokračovat v šatně, doma, doufám, že dojedeme vlakem do Ostravy. (směje se)
Skóre jste postupně navyšovaly ve váš prospěch. Kdy už jste věřily, že titul nepustíte?
Jak to bylo 3:0, už jsem věděla, že zápas nepustíme. Ale abych řekla pravdu, my tomu věřily od začátku. Byly jsme lepší, mohly jsme rozhodnout už dříve.
Ale výhra o pět gólů je asi ještě suverénnější, než jste mohly čekat.
Neumím si to vysvětlit. Bránily jsme skvěle, hrály skvěle. Jsme tým, jsme rodina a jsme úplně úžasný. (úsměv)
Hodila se zkušenost z loňského superfinále, kdy jste si před takovou návštěvou zahrály poprvé?
Určitě, my se snažily moc nevnímat publikum, tu atmosféru. Chtěly jsme do superfinále jít jako do normálního zápasu a myslím, že se to docela povedlo.
Takže jste ani nevnímaly hlasitý vítkovický kotel?
Když dáte gól a začne řvát skoro celá hala, je to něco neuvěřitelného. V tu chvíli to samozřejmě vnímáte, ale při zápase se snažíte soustředit na hru. Fanoušci byli neskuteční, díky nim jsme vyhrály.
Chutná zlato o to víc, že jste jako první po osmi letech o titul obraly Herbadent?
Každopádně. Víme, že sedmkrát vyhrály, ale my chtěly být zase po dlouhé době ty první, kteří je sesadí.
Je to teprve druhý titul ve vítkovické historii.
Od prvního uběhlo čtrnáct let, to je už nějaká doba. Já doufám, že příští rok přibude i třetí.
Podnikaly jste v kabině nějaké motivační sázky?
Jen trenér s námi byl na rozcvičce… A teď budeme v Beskydech muset vystoupat na hory, ale uvidíme kdy.
I s pohárem?
Ale já ho nenesu, to bych došla o týden později.
Je hodně těžký?
Zkuste si to, vážně docela dost. Ale já to zvládnu, my posilovaly, proto jsme vyhrály. (úsměv)
Jak budou vypadat mistrovské oslavy?
Budou velké. To se musí užít, zapít. Akorát do toho poháru se nedá nic nalít, tak musíme vymyslet něco jiného.
