Článek
Curych (od našeho zpravodaje) – Náplastí na bezprostřední florbalové zklamání měl několik. Stříbro, potlesk od českých fanoušků v hale, mezi nimiž nechyběli jeho blízcí včetně tatínka, sportovního komentátora Radka Bauera. A také nominace do All Star Teamu, což se mu povedlo podruhé za sebou.
„Obrovsky si toho vážím, ale je to i ocenění týmu, protože jde strašně nahoru. Hráli fantasticky, a když zrovna ne, byl jsem schopen jim pomoct. Ale ve finále jsem jim moc nepomohl, to ocenění bych z fleku vyměnil za zlatou medaili,“ měl jasno.
Lukáš Bauer se svými nejbližšími po semifinále mistrovství světa.
S odstupem si bude stříbra jistě vážit ještě více, ale po finálové porážce na něm bylo zklamání znát. „Druhého místa si se vší pokorou ceníme, ale nemůžeme být úplně spokojeni, když jsme finále nezvládli,“ přiznal.
Naděje svitla jen po snížení před první přestávkou na 1:4, jenže Švédové se nenechali rozhodit. „Prvních pět minut druhé třetiny jsme byli výrazně lepší, ale bohužel jsme neměli zakončení,“ zalitoval gólman Mladé Boleslavi.
Pro český výběr to bylo historicky druhé finále, zatímco Švédové v něm nikdy nechyběli. „Mají s tím zkušenosti, ale i my jsme toho ve velkých halách odehráli už dost,“ nevymlouval se Bauer.
V 31 letech může být dál oporou reprezentace, ale tuší, že výjimečné gólmanské spojení s o pět let starším Martinem Benešem, kdy se z konkurentů stali výborní parťáci, se už nebude opakovat.
„Byli jsme tři roky kamarádi, kteří se byli schopni sejít i mimo florbal. Tohle mi bude chybět. Je to smutný,“ přiznal s viditelným dojetím.
