Na slzy je ještě čas. Česká šance měnit historii stále žije

Obsazení duelu o bronz na mistrovství světa je sázkařskou tutovkou, Češi se v něm potkají se Švýcary posedmé z dvanácti šampionátů. Bilance? Pro pořadatelskou zemi letošního šampionátů nikterak veselá, ze šesti pokusů jen dvakrát florbalisté slavili úspěch s bronzy na krku. Nevyšlo to ani před deseti lety v Praze, kdy O2 arenu rozesmutněl vítězný gól Švýcarů v prodloužení.

Češi se potřebují přenést přes nevydařené semifinále s Finy. „Když se chystáte dva roky a věříte, že se sen o finále může splnit, tak ta prohra s každým vnitřně zamává. Ale zase je z toho pohledu možná lepší prohra 2:7 než 3:4 jako předloni,“ připomíná asistent trenéra Radek Sikora smolnou porážku na mistrovství světa v Rize.

„V neděli už musíme na semifinále zapomenout a snažit se dělat automatické věci, jaké děláme po zápasech: regenerace, jídlo a do postele spát. Není třeba se babrat v tom semifinále, na slzy bude kdyžtak čas po mistrovství,“ hlásí kapitán Matěj Jendrišák.

Povzbuzením pro psychiku českého týmu může být pohled na aktuální bilanci, v posledních třech vzájemných zápasech uspěl. Naposledy v úterý ve skupině.

„Věřím, že to může být naše výhoda. Švýcaři tu mají sebevědomý tým, ta minulá porážka je může nakopnout. Ale my do toho půjdeme stejně jako ve skupině. Je to poslední zápas, není se na co šetřit,“ dodává Jendrišák.

Dalším plusem může být i pár hodin odpočinku navíc, švýcarská dramatická bitva o finále se Švédy končila až v půl desáté večer. „Ale teď už fyzická část nehraje takovou roli. Po semifinále už rozhoduje hlava,“ má jasno asistent Sikora.