Článek
Když si po zápase podával ruce se soupeři, mnozí se u něj zastavili, objali ho, prohodili pár slov. „Někteří hráli dřív za Vítkovice, s jinými jsem zažil deset let v reprezentaci, těch příběhů je hodně,“ vyprávěl loučící se Sladký.
Nostalgie z končící etapy jeho života ho dohnala už před zápasem, však se na něj po semifinálových sériích čekalo pět týdnů. „Byl to pocit jako před maturitou, kdy nevíte, co vás čeká, ale musíte to zvládnout. Byly to těžké týdny,“ neskrýval 34letý Sladký, který nemá problém okamžitě vytáhnout nejkrásnější moment své kariéry.
„Reprezentační kariéra byla víceméně úspěšná, ale nejvíc byl titul s Vítkovicemi před dvěma lety. Slavit ho s 10 000 diváky v Ostravar areně, to byla paráda,“ vybavuje si.
Nebylo daleko k tomu, aby v sobotu přidal další. Vítkovice vedly po dvou třetinách 3:2, jenže Středočeši otočili v přesilovce na 4:3 a další dva góly přidali v power play. Nejen Sladký pak cítil křivdu z verdiktů rozhodčích, s nimiž mnohokrát emotivně diskutoval.
„Přesilovka neměla být, dva góly do prázdné byly po faulu a ruce. Superfinále rozhodují chyby, jestli je uděláme my, soupeř nebo ta třetí banda. Ale nechci se vymlouvat, mohli jsme první třetinu vyhrát výrazně víc a bylo by po zápase,“ uznal.
Teď Sladkého čeká přesun do Švýcarska, kde bude v Churu působit v roli asistenta trenéra. „Hodně se těším. Je to taková jistota ve florbalové kariéře. Trenéřině se věnuju deset a patnáct let souběžně s hraním, teď se můžu soustředit jen na to,“ plánoval po svém posledním superfinále.
„Já doufám, že v budoucnu superfinále skončí a zase se bude hrát o titul v sériích. Superfinále nabídne jen jeden zápas a kdyby se hrálo na čtyři vítězné, i ti hráči potom budou lepší,“ dodal.
