Článek
Singapur (od našeho zpravodaje) ‑ Stejně jako její spoluhráčky dobře věděla, odkud bude hrozit nebezpečí. Jenže všechny plány na ubránění hvězdného sourozeneckého dua Veery a Oony Kauppiových selhaly.
Finská dvojčata obstarala pět z osmi gólů. Jaký jste na ně měly taktický plán?
Chtěly jsme hrát víc na balonku než ony. První třetinu se to dařilo, držení míčku na naší straně bylo fajn. I jejich rozehrávku jsme zvládly jakžtakž ubránit, ale pak jsme dělaly chyby v naší vlastní rozehrávce a na ty góly se ani tolik nenadřely… Pak jsme neproměnily naše šance, nechaly si je odskočit a zápas se pro nás nevyvíjel dobře.
Je těžké jim hrát do těla a zároveň nefaulovat, jako se to v jednom případě stalo vám?
Je to hodně na hraně. Kór dneska jsem nevěděla, co je dovolené a co není. Ony jsou rychlé na dvou metrech a šikovné na hokejce, že vás hned obhodí. Je náročné se na ně celý zápas soustředit, ale dost gólů jsme jim nabídly samy.
I na předchozích dvou šampionátech vám Kauppiovy v medailových bojích daly osm z deseti finských gólů. Není to už trochu komplex?
Doufám, že ne. Nechtěla bych na to myslet, hlavně nechci, aby z toho měly komplex naše mladé hráčky a přenášely si ho do dalších let. Ještě chvilku hrát budou, ale pro Finky je zrádné soustředit všechno na dvě hráčky. Na druhou stranu je úžasné vidět, že se pro ně zbytek týmu takhle obětuje. Některým hráčkám by nevyhovovalo vlastně ani nehrát, jen předávat balonek. Za to smekám, ale doufám, že jednou budeme schopné to narušit.
V očích máte slzy, je asi hodně frustrující stále končit před branami finále…
Jo, je to dost frustrující…
Když jste snižovala na 2:4, věřila jste, že se zápas může ještě zlomit?
Já věřila i potom. Skoro v každém střídání jsme měly nějakou větší šanci, ze které jsme mohly dát gól, ale nepadl nám tam. Naše produktivita vedle dvojčat Kauppiových rozhodla.
Jsou Kauppiovy vůbec bránitelné?
Věřím, že jsou. Švédky dokazují, že ano, uvidíme případně ve finále. Škoda, myslím, že jsme měly na to s nimi hrát vyrovnaný zápas, ale nedaly jsme góly a nepovedlo se odbránit první lajnu. To samé, co každý rok…
Bude se zklamání setřásat snáz než třeba před dvěma lety, kdy jste prohrály jen o gól a do posledních vteřin živily naději na finále?
My už toho zažily hodně. Je pravda, že Neuchatel (semifinálový obrat Švýcarek z 1:6 na 7:6) nás dostal hodně, ale velké zklamání je to i tak. Ale nějak ten zápas uzavřeme a budeme se soustředit na neděli.
Denisa Ratajová v souboji s Finkou Jennou Saariovou.
Chtěly jste tu do finále. Bude těžké zase najít motivaci k boji o bronz?
Myslím, že jsme v minulých letech neměly problém s motivací. Ano, jste smutní, ale v šatně před zápase o bronz se vám hlava vyčistí, vidíte kolem sebe spoluhráčky a chcete medaili i pro ně, tak věřím, že se vzchopíme a sebereme zbytky sil.
Jak se vám zamlouvalo prostředí v National Indoor Stadium? Tvrdý povrch, opět velmi prořídlé tribuny…
Docela tvrdé to bylo, ale během rozcvičky jsme si zvykly. Hala je velká, ale kulisa není taková, jaká by na mistrovství světa měla být…
Alespoň skandování od skupinky českých fanoušek „Holky, děkujeme“ mírnilo zklamání?
To určitě! Na to, že tu fanoušků není tolik, jsou hlasití a potěšili nás.
